Je nám líto L
Daniela Horáková,
bytem Havlíčkova 1735, Kroměříž, byla tentokrát rychlejší a stala se tedy vítězem
Mikulášské soutěže. GRATULUJEME!
Ale jinak žádný smutek. Pokud nám
totiž na tel. číslo 603 142 086 pošlete SMSkou text: „MIKULÁŠSKÁ SOUTĚŽ,
připojte své jméno, příjmení, bydliště a odpověď na otázku, kterou najdete
v následujícím textu: „Jakou barvu vlasů mívá svatý Mikuláš při svém
vyobrazení na Východě?“, pošleme i Vám malý
dárek J.
Vaše redakce.
Svatý Mikuláš
historie, legenda a tradice
Skutečná historie, legenda a tradice se spojují u Mikulášovy osoby v pestrý
celkový obraz: Mikuláš, světec a přítel dětí, patron zajatců, ochránce dobré
svatby, biskup, mučedník, vyznavač a pomocník v nouzi. Co všechno bychom mohli
vyjmenovat, co vyznačuje a charakterizuje tohoto oblíbeného světce!
Dvě města se dnes dělí o slávu Mikulášova kultu: Demre v Turecku, dřívější
Myra, místo biskupova úmrtí, a Bari v Apulii, kde jsou uchovávány ostatky velmi
uctívaného světce v neobyčejné bazilice sv. Mikuláše od r. 1087 a jsou cílem
mnoha poutníků.
Obyvatelé Bari slaví "svého" Mikuláše každý rok 8. května, v den
přenesení, ohromnou slavností. Slavnosti se odehrávají na moři, věřící přitom plují
na člunech k Mikulášově soše. Už večer předtím prochází historický průvod
hýřící barvami, na němž se účastní celé Bari, ulicemi města.
Historicky doloženými daty jsou: Mikuláš se stal kolem r. 300 jako mladý
muž biskupem v Myře v tehdejší Lykii. Brzy potom zde začalo pronásledování
křestanů za Galeria Valeria Maximina. I Mikuláš se dostal kolem r. 310 do
zajetí a byl v žaláři těžce trýzněn. Ještě poznamenán utrpěným mučením
vystoupil r. 325 na slavném koncilu Nicejském. Více se neví o Mikulášově životě
a působení, je známo už jen přibližné datum biskupova úmrtí. Den smrti byl 6.
prosinec, rok mezi 345 a 351.
Mikulášův kult se šířil asi po dvě staletí po smrti uctívaného, přesáhl na
celou řeckou církev, později i na slovanské země. K největšímu Mikulášovu
uctívání došlo od 8. století v Rusku, jehož je od té doby patronem. Váhavě se
pak šířil Mikulášův kult také v Evropě, např. od 10. století v Německu, Francii
a Anglii.
Italští námořníci nebo piráti uloupili v r. 1087 ostatky biskupa Mikuláše ze sarkofágu
náhrobního kostela v Myře a přinesli je do Bari v Apulii, kde tehdy vládli
Normáni. Prázdný Mikulášův kamenný sarkofág můžeme ještě dnes vidět v obnoveném
dolním kostele Mikulášova chrámu v Demrel/Myře na jihozápadním pobřeží Turecka.
Antická Myra je ovšem už jen městem zřícenin.
V Bari postavili k uchovávání drahocenných ostatků na troskách byzantského
guvernérova paláce baziliku sv. Mikuláše. Papež Urban II. posvětil r. 1089
kryptu s Mikulášovou schránkou. Dodnes patří bazilika s kůry k nejvýznamnějším
románským církevním stavbám v jižní Itálii. Jejími největšími drahocennostmi
jsou vedle hrobu církevního patrona ciborium z 12. století, jediné úplně
zachovalé z té doby v Apulii, jakož i slavný biskupský trůn Eliášův z bílého
mramoru, který pochází z 11. století a patří k nejmimořádnějším uměleckým dílům
Apulie.
Úcta a tradice: tradice kolem Mikulášovy osoby je velmi výrazná. V
předvečer 6. prosince navštěvuje muž s bílým vousem - často v doprovodu
čeledína Ruprechta děti a obdarovává je nebo je kárá pro jejich nezpůsoby.
Holinky postavené přede dveřmi jsou ráno o sv. Mikuláši naplněny sladkostmi. V
alpských zemích provozují zakuklené postavy v den sv. Mikuláše své neplechy. V
jihoněmecké oblasti, hlavně v Bavorsku, nahrazuje Mikuláš od středověku často
Erasma jako pomocníka v nouzi. Na východě je Mikuláš po P. Marii nejuctívanější
světeckou postavou.
Mikulášovo uctívání se rozvinulo v Německu zprvu v 10. století v Porýní; bylo
podporováno císařovnou Theofanou, řeckou manželkou císaře Oty II. Ve stejném
10. století vznikl v Německu obyčej, který zůstal zachován dodnes: zvyk, že
Mikuláš navštěvuje děti a obdarovává je. To se vztahuje na tuto historii: v
klášterních školách tehdy byla takzvaná "biskupská hra"; při ní jeden
žák přebíral jednou v roce funkci opata nebo i biskupa a "vládl" nad
klášterem a nad školou. Zprvu se tato hra konala 28. prosince, v den Neviňátek;
asi od 13. století byla přeložena na den sv. Mikuláše.
Krajově i národnostně se liší jak oblečení tak i jméno Mikuláše. Postava, která
dnes všeobecně vystupuje jako Mikuláš, byla ovšem vytvořena teprve před 100
lety malířem Moritzem von Schwind: Mikuláš s dlouhým vousem v plášti s kapucí,
lemovaném kožešinou.
Znázorňování (a legendy): Míkuláš je znázorňován téměř vždy jako starší biskup
s krátkým až dlouhým vousem. Velmi mnohá vyobrazení jsou dodnes na Východě, na
nich je Mikuláš často holohlavý. Také znázornění na Západě se opírají v četných
případech o východní umění. Mikuláš mívá u sebe nejčastěji tři zlaté koule na
knize.
Toto znázornění se vztahuje na legendu: jeden šlechtic poslal své tři dcery do
veřejného domu, aby si vydělaly jako nevěstky na věno ke svatbě. Mikuláš však
hodil oknem v noci třem mladým ženám po jednom sáčku se zlaťáky, takže mohly
ukončit svou činnost a vdát se. Místo tří koulí mívá Mikuláš také tři váčky na
peníze, tři zlaté pruty, tři pytlíky, tři chleby, tři kameny nebo tři zlatá
jablka. Se třemi chleby na knize je Mikuláše vidět mezi jiným na soše ve
štrasburském chrámě.
Také slavná žákovská legenda nachází často svůj výraz ve výtvarném umění. Podle
této historky prý Mikuláš jednou ochránil tři žáky před tím, aby je zlý
hostinský, k němuž zašli, nezabil a nenaložil do soli. Proto je Mikuláš často
znázorňován s nakládacím sudem, v němž sedí tři mládenci.
A ještě jedna legenda byla často znázorňována: Mikuláš pomáhá lodi, která se
dostala do tísně na moři a jejíž námořníci ho vzývali. S kotvou proto ukazuje
Mikuláše malba na oltářním nástavci v lübeckém kostele P. Marie (15. století).
Také četné cykly se scénami z biskupova života jsou v celé Evropě. Příkladem je
dóm v Kostnici (15. století), kostel P. Marie v Gdaňsku (gotika), kostel sv.
Mikuláše v Grimmě (od Lucase Cranacha).
Narozen: kolem r. 280/286 v Patrasu, Řecko, zemřel: 6. prosince kolem r.
345/351 v Myře, dnes Demre, Turecko. Svátek se slaví 6. prosince
Patron:
Ruska; Lotrinska; ministrantů; dětí; panen; poutníků a cestujících; advokátů,
soudců, notářů, obchodníků, lékárníků, hostinských, obchodníků s vínem, výrobců
a obchodníků s parfémy, lodníků, rybářů, námořníků, vorařů, mlynářů, pekařů,
obchodníků se zrním a semeny, řezníků, sládků, lihovarníků, sedláků, tkalců,
obchodníků s krajkami a suknem, kameníků, dělníků v kamenolomech, knihařů,
knoflíkářů, svíčkařů; hasičů; zajatců; za šťastnou svatbu; proti nebezpečí vody
a na moři; ke znovuzískání ukradených předmětů; proti zlodějům.
***
Se svolením převzato z knihy Rok se
svatými. (V.Schauber, H.M. Schindler), kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství