Kurzy ALFA ve světě...

Proč jsem byla na Alfě a jestli jsem si z toho něco odnesla? Odnesla jsem si mnoho. Snad víc, než bych snad i mohla unést a proto teď i trošku tápu na jakési křižovatce, o které již něco vím a také bohužel vím, kolik toho ještě nevím a kdo ví, jestli kdy vědět budu. Na té křižovatce jen tuším, že půjdu správným směrem a už tento pocit mi přináší radost.

Byla jsem tady tak nějak proto, že jsem zvědavá ženská a nad hodně věcmi se snažím vždy otevřeně přemýšlet. A hlavně také proto, že mě ukecal Ludvík, protože jsem si myslela, že tady mezi věřícími budu taková černá ovečka. A nevěděla jsem, s jakou ochotou  budu schopna přijímat informace a některé zázraky, kterým se my „pohané“ pouze rádi zasmějeme a řekneme si, že ti věřící jsou snad blázni a nechápeme, v co to vlastně věří.. Jenže jsem měla pocit, že některé věci, o kterých se na Alfě mluvilo, o lásce mezi lidmi, že jsou mi blízké a že o tom něco vím a také jsem už nad tím často přemýšlela.Proč a jak se lidé k sobě chovají a pokládala jsem si otázku, co lidi činí šťastnými a naopak nešťastnými. Vždyť i já jsem si nepřála nic jiného, než abych byla šťastná a prožívala ten svůj život plnými doušky. A zkušenosti s různými materiálními hodnotami jsem již také měla. Materiální věci jsou pro nás velmi důležité, ale jejich hodnota... jak jen je pomíjivá.. Na pomyslném žebříčku hodnot zůstaly takové ty nějaké řekněme opravdové..láska a přátelství, samozřejmě zdravíčko. Pro někoho jen fráze, pro někoho slova s velmi hlubokým významem. Pocity štěstí každý zažívá, když ví, že ho má někdo rád, že ho někdo miluje a rozumí mu, když ví, jak velkou on sám má cenu. Naopak, když je někdo odmítnut, nevyslyšen, nepochopen nebo zrazen, sám a bez lásky, zažívá pak utrpení. A tady se o tom všem mluví. Jen jsem jaksi nevěděla, co s tím vším má co do činění Bůh. Co to vůbec je. V mé rodině a všichni mí známí i lidé v okolí znají kostely jako krásné architektonické skvosty a Bůh je cosi vymyšleného člověkem, aby člověk mohl manipulovat ostatními lidmi. A když někdo z okolí už do toho kostela chodí, tak to s věřením nemá co do činění. Taková trochu nic moc zkušenost.

A tady jsem se dozvěděla, že to, co já nazývám Dobrem v lidech,  jejich nějakým lepším Vyšším já, které je v nich, tady je to Duch svatý, kterým nás obdaroval Bůh. A také že nám ukázal cestu, kterou se máme vydat, abychom tady všichni mezi sebou žili šťastně..jako v ráji. Tento směr cesty jsem pochopila a chápu již i ostatní věřící. Myslím tím „opravdové věřící“. Musím uznat, že je to dobrá cesta, i když já stojím zatím opravdu na té křižovatce, kde vím, že chci pokračovat a jít správným směrem. Alfa mi dala možnost prohloubit si má poznání a za to bych chtěla všem poděkovat. Že dělají něco velmi smysluplného, někdy asi mnohem víc, než si i my sami uvědomíme...to možná někdy až časem.. Opravdu moc děkuji za vše, co nám dáváte.

Na závěr bych chtěla říct, že na všechny lidi se snažím pohlížet s láskou a pochopením. Samozřejmě nejsem tak silná, abych to neustále zvládala, ale chci a snažím se. A také jsem se přistihla, že prosím Boha, aby mi dal tu sílu. Také se mi nechce dělat rozdíl mezi slovem křesťan a pohan. Jde stejně jen o lidi. Vlastně obojí vnímám tak trochu hloupě jako nějakou „nadávku“. Věřím v Lásku, v dobré věřící. Když budeme hledat dobro, nalezneme ho. A nalezneme jen to, co hledáme. Musíme ho umět najít v sobě, v druhých, ve všech životních situacích. Tak nějak to přece dělal i Ježíš. A pokud v hlubině každého lidského srdce přebývá Bůh a ten je přece dobrý, není možné, abychom ho nenalezli.

 Edita Drozdová, červen 2007

  
 
Donedávna jsem žila stejně jako spousta jiných v dnešní době. Říká se tomu moderní styl. Zajímala jsem se o východní kulturu, cvičila jsem jógu, četla jsem knížky o buddhismu a spoustu jiných, které mně připadaly úžasné. Zajímalo mě „tajemno“ se vším kolem. Měla jsem vypracovaný svůj vlastní horoskop, uměla jsem spočítat podle data narození a jména, jaký bude můj život. Okouzlilo mě vykládání karet. Všechno to mělo logiku a zapadalo do sebe. Vůbec jsem si neuvědomovala, jak je špatné to, co dělám a o co se zajímám. Že sem nepatřím, jsem si uvědomila na semináři jógy, kde nás podporovali ve vegetariánství a v opakování manter, zpívali se tady nadšeně nějaké písně, myslím indické, které byly na poslech moc hezké, ale u mě místo radosti navodily pocit odporu. Byla jsem z toho dost smutná, protože jsem cítila, že to co dělám několik let, a to o co se zajímám, nemá žádný smysl. Byla jsem zklamaná a neměla jsem chuť žít. Manžel nemohl pochopit můj stav, protože máme všechno, abychom mohli být spokojení. Jsme zdraví, máme dobrou práci, zdravého docela chytrého syna. Co jsem víc chtěla, nevěděla jsem ani já sama. Jednou večer jsem se vracela ze třídních schůzek svého syna, které byly pro mne poprvé zdrcující, doma nebyl nikdo a mě napadlo vystoupit u kostela a jít se podívat. Netušila jsem, že je zrovna mše, ani jsem vlastně nevěděla, co to mše je. Přivítaly mě písničky, které mě pohladily a já jsem si uvědomila, že sem patřím. Kněz zrovna mluvil o východním náboženství a o astrologii a velmi důrazně řekl, že toto sem nepatří, jaká je to veliká špatnost. Bylo mě zle, zvlášť když jsem cítila, že má pravdu. Pak jsem zašla do kostela častěji a moc mě mrzelo, že nemám koho se zeptat na spoustu otázek, které mě napadaly. Hledala jsem tedy na internetu a tam jsem narazila na stránky, které nabízeli setkání s Ježíšem.
[Poznámka administrátora stránek: Iveta navštívila stránky www.Jezis.cz 24.2.2004 a poslala e-mail tohoto znění: Dobrý den, Na internetu jsem se dočetla o kurzu Filip.Měla bych zájem o tento kurz, ale nevím , jestli se ho můžu zúčastnit.Nevím, co je vše potřeba k možné účasti v něm. Jestli je třeba některých znalostí, které by mi bránily zúčastnit se ho, prosím Vás o informaci. Pokud bude možné se tohoto kurzu zúčastnit, prosím Vás o informaci o termínu konání a způsobu přihlášení. Děkuji Vám. Přeji hezký den. Iveta Chmelařová]
Tak jsem to zkusila. Pak už šlo všechno rychle a jaksi samozřejmě. Dostala jsem pozvání na Kurz Alfa v Kroměříži a návrh ať vezmu manžela s sebou. V té chvíli jsem netušila, jak moc pro mne bude důležitá právě jeho přítomnost. Alfa mi odpověděla na spoustu mých otázek, díky Alfě jsem se setkala se skvělými lidmi, kteří mi pomohli na začátku mého poznávání Boha a díky kterým i manžel začal po Bohu toužit. Na kurzu jsme se naučili to nejdůležitější, číst bibli a modlit se. Tehdy jsme teprve pochopili, že modlit se neznamená pro křesťana povinnost, ale milost. Máme ohromnou výhodu, že můžeme denně v modlitbě přicházet k Bohu se svými starostmi a problémy. Víme, že v něm máme oporu a díky Ježíši, který za nás zemřel, můžeme k Bohu přijít, i když jsme se tolik provinili proti Bohu, lidem a sobě. Po skončení kurzu jsme začali chodit na přípravu ke svátostem. Díky Alfě jsme věděli, že svátosti jsou dar, po kterém jsme toužili. A tak během roku jsme měli církevní sňatek, celoživotní zpověď, první přijímání a biřmování. Když se otočím zpět, vidím, že nás vedl sám Ježíš. Nikdy bych nedokázala naplánovat vše tak, aby do sebe vše zapadalo. Od první chvíle, kdy nás přivedl na Alfu, nás postupně vedl krůček po krůčku, dostávali jsme informace opatrně a po troškách, tak jak to bylo třeba k naší víře. Věřím, že nás Pán povede stále. Na kurzu Filip, který byl pro mne tak velkým zážitkem, že jsem pár dní po něm byla trochu zmatená, jsme měli možnost odevzdat svůj život Ježíši Kristu a já té možnosti využila. Vím, že můžeme odevzdat svůj život Pánu kdykoli, třeba doma uprostřed pokoje, ale člověk je tak slabý, že má stále obavy, aby neudělal chybu, jestli dělá dobře apod. Na Kurzu Filip jsem se těchto obav zbavila a plně si uvědomila svou vděčnost k Ježíši, co pro mne udělal, že mě má rád a že mě vede k sobě přesto, že jsem byla tak špatná a že s jeho pomocí se můžu polepšit. Uvědomila jsem si, že ničím ve svém životě nemůžu splatit Ježíši, to že mi mé velké poklesky odpustil a dal mi možnost lepšího života. Ten lepší život mi Pán Ježíš dává již teď. Náš vztah s manželem se hodně prohloubil, rozumíme si více než kdykoli předtím, máme stejné touhy a přání, které jsme dříve neznali. Žili jsme sice navenek před druhými lidmi hezky, ale každý měl své zájmy. Já se starala o východní kulturu, s čím manžel nesouhlasil a z lásky ke mně to trpěl, on měl hlavní zájem sport. Žili jsme vedle sebe a teď žijeme spolu. Navíc jsem se zbavila svých pocitů beznaděje a našla jsem radost a chuť žít.
Na závěr bych chtěla říct, že jsem vděčná za celý svůj život, protože vím, že taková byla má cesta a bez toho, co jsem prožila, bych spoustu věcí nepochopila. Přála bych každému, aby mohl poznat lásku, kterou nám Bůh dává, aby každý mohl poznat tu jistotu v životě, že nemusí mít z ničeho strach, protože má tu největší ochranu, která může být, a tou je jedině Ježíš Kristus.

Iveta Chmelařová červen 2005

Před rokem se u nás poprvé konaly kurzy Alfa. V té době jsem již dvanáct let žila se svým manželem. Brali jsme se jako nevěřící lidé a i když jsme se měli rádi, naše manželství se postupem času dostalo do krize. Já jsem byla ze svého života nešťastná, stále jsem hledala jeho smysl, ale přes všechny mé snahy jsem jej nenacházela. Až po deseti letech od svatby, když mi bylo třicet let, jsem najednou uviděla naději pro můj zoufalý život – Boží lásku, se kterou jsem se v té době poprvé setkala. Nechala jsem se pokřtít a rozhodla se celým srdcem pro život s Bohem.

Problém byl v tom, že život s mým mužem mi připadal jako naprostý životní omyl, neboť náš vzájemný vztah se v té době ještě zhoršil. Já sama jsem hledala odpovědi na mnoho otázek a on to vnímal tak, že se od sebe stále vzdalujeme. Víra pro něj byla naprosto nepřijatelná a můj nový životní postoj důrazně odmítal. Zároveň jsem ale věděla, že odejít nemůžu už kvůli dětem, a tak jsem trpěla ještě víc než dřív.

Když jsem se dozvěděla o kurzech Alfa, vůbec jsem si nemyslela, že by mohly v mém životě něco změnit. O své účasti na nich jsem uvažovala spíš jen proto, že je organizovali lidé, kteří mi byli blízcí a svého muže jsem s nimi chtěla seznámit. Měla jsem naději, že když pozná věřící lidi, kteří mohou být i z jeho pohledu „normální“, přestane odmítat křesťanství a tím i mne. Se strachem, že bude proti, jsem mu navrhla, aby šel na první setkání se mnou a on kupodivu souhlasil. První večer na Alfě mu bylo jistě dobře, protože další týden jsme přišli zase a pak už jsme nevynechali ani jedno setkání. Můj muž vždycky pozorně poslouchal přednášky a začalo ho bavit diskutovat o principech křesťanství. Já jsem zase měla na srdci plno věcí, o kterých jsem do té doby vůbec nedokázala mluvit a rozhovory ve skupinkách po každé přednášce k tomu byly vhodnou příležitostí.

Pro nás pro oba byla setkání na kurzech Alfa velkým obdarováním. Stále jsem se ale kurzů účastnila především pro naději, že můj muž uvěří. Má naděje se upínala především k víkendovému setkání, které je celé věnované Duchu svatému. Účastníci kurzů mají možnost poznat Ducha svatého prostřednictvím přednášek věnovaných tomuto tématu a osobně se s ním setkat při motlitbách za jeho vylití. Velice jsem si přála, aby můj muž uvěřil, doufala jsem, že se tím zlepší i náš vztah.

Náš vztah se opravdu po víkendu s Alfou začal měnit, ale z úplně jiného důvodu, než jsem čekala. Tím nejdůležitějším okamžikem víkendu z pohledu našeho vztahu nebyla paradoxně ani přednáška, ani chvíle společných modliteb k Duchu svatému, ale společenská hra. Hra, ve které se vítězem stali manželé, kteří se navzájem nejlépe znali. Já jsem při ní zjistila, že svého muže neznám, a to právě proto, že se stále dívám jenom na to, co od něj a od našeho vztahu očekávám já a vůbec si nevšímám jeho samotného. Nevidím, že mám vedle sebe člověka, který má sice své nedostatky a nevěří tomu co já, ale stejně jako já touží být šťastný a navíc i přes všechnu bídu našeho vztahu mě má stále rád.

V těch dnech jsem se pevně rozhodla, že budu bojovat za náš vztah a zároveň jsem se začala intenzivně za své manželství modlit. Zpočátku to bylo velmi bolestivé, protože jsem v sobě měla mnohá zranění z dob, kdy jsme si mnoho věcí vyčítali a navzájem jsme si hodně ublížili. Postupně se ale začal náš vztah uzdravovat a já jsem si uvědomila, že život s nevěřícím manželem pro mne vůbec není překážkou intenzivnímu životu s Bohem, ale právě cestou k jeho hlubšímu poznání.

A co můj muž? Po nějakém čase mi řekl, že mě má zase rád a že je šťastný, že jsme spolu – a toto usmíření bylo jedním z nejkrásnějších okamžiků našeho vzájemného vztahu, neboť se stalo začátkem nové etapy společného života. Přestože se můj muž stále považuje za nevěřícího člověka, každou neděli chodíme společně celá rodina na mši svatou a já věřím, že se Duch svatý jednou dotkne i jeho srdce a on uvěří. Jsem si jistá, že ten okamžik přijde a jsem moc vděčná za všechno, co Bůh v mém životě vykonal i za všechny veliké věci, které jistě vykoná.

Iveta Miklošková, leden 2007

"Pro mne byla setkání ALFY velmi přínosná. I přesto, že jsem si myslel, že všechny tyto věci (probíraná témata) už dobře znám a nemají mi co říct, objevily se zde věci, které se mne hluboce dotkly a ukázaly ten náhled zase trochu jiný. Třeba jak jsme se modlili naposledy za uzdravení, tam mi ta modlitba po stránce fyzické velmi pomohla. Chtěl bych všem, kdo se ALFY účastnili, poděkovat, že vydrželi až do konce."

Rudolf Gašpárek, Kroměříž

"Jsem nesmírně vděčná za toto společenství, které se vytvořilo, všem jsem vděčná za to, že jste mne přijali mezi sebe. Jsem šťastná, že jsem si mohla ujasnit některé věci, ke kterým jsem se musela klikatou cestou přes knížky a přes svoje životní názory i zranění dostávat.

Jiřinka Malacková, Kroměříž

Já bych chtěla říct, že jsem na Kurz ALFA přišla na pozvání bratra. Já jsem sice chodila do kostela, ale po tomto kurzu se to mé chození do kostela změnilo. Dřív to bylo, jak tady dnes někdo říkal, jenom takové "zahřívání  kostelních lavic". Do kostela jsme totiž šla pouze když byly nějaké svátky a teď vám mohu říct, že už to začínám i vyhledávat. I do Bible už se víc podívám a myslím si , že ALFA v této věci moc pomohla. Je to bezvadné, že jste tady něco takového udělali, je to velice fajn. Jsem vážně moc ráda.

Hudečková, Hulín