Den Ivana Hoffmana: Cyril, Metoděj a Hus
..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..
.jpg)
Den Ivana Hoffmana: Cyril, Metoděj a Hus
Na historii je podstatné to, co si z ní bereme, k čemu z minulosti se hlásíme, v čem pokračujeme, na čem stavíme. Příchod Cyrila a Metoděje slavíme proto, že do našich končin přinesli křesťanskou víru, na Jana Husa vzpomínáme kvůli tomu, že křesťanskou víru bral smrtelně vážně.
Za oba nadcházející křesťanské svátky asi dílem vděčíme politice. Kníže Rastislav domluvil s byzantským císařem vyslání slovanských věrozvěstů kvůli rostoucímu germánskému vlivu, tedy na truc konkurenci. Půl tisíciletí nato se upálení Jana Husa stalo podnětem k české rebelii, opět namířené proti západnímu sousedovi. Jan Hus ovšem svými myšlenkami o sto let předešel německé reformátory. Byl v něčem protestantem, v mnohém katolíkem, ale především byl, stejně jako Cyril s Metodějem, křesťanem.
Křesťanství je našim dědictvím po předcích. Občas se stane, že člověk zdědí něco, o čem si myslí, že se jedná o veteš, kterou nepotřebuje. Anebo si nepřipouští, že to, co zdědil, ho dělá tím, čím je. Většina lidí se ovšem k dědictví hlásí a nezřídka se lidé o dědictví i poperou. Dědictví je něčím navíc, něčím, čeho se nám dostává bez naší zásluhy, stejně jako se jednou druhým bez jejich zásluhy dostane toho, co zůstane po nás.
Křesťanství je dědictvím, ke kterému stojí za to se přihlásit a o které má smysl se handrkovat s jinak věřícími. Jde o dědictví ověřené, na které má smysl navázat a které není ostuda jednou předat dál.
Ivan Hoffman, komentátor Deníku
