Sto a více

Datum: 28. 8. 2014, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Sto a více

Každý, kdo se dožije sta let, má mít připravenu odpověď, jak se mu to podařilo. Má se totiž za to, že století mají na svůj věk nějaký fígl, recept, rafinované know-how a jsou bráni za experty na životní běh na dlouhé trati. Vyzvídá se, co jedí a pijí, v jakém žijí prostředí anebo jaké práci a aktivitám se v životě věnovali. Zjišťuje se, zda mají dlouhověkost v rodině, zkoumá se, co dělali jinak než ostatní.

Jenomže z toho, co nám o sobě století lidé říkají, není lehké si vzít příklad. Jejich příběhy jsou velice různorodé a mají-li všechny něco společného, pak je to skutečnost, že jde o lidi zdravé.

Protože zdravý člověk nepotřebuje léky, statistika lidí starších sta let vybízí k závěru, že léky dlouhověkost nezaručují. Což nepochybně mrzí farmaceutické firmy, které se nemohou pochlubit preparátem na dlouhověkost a mohou svým klientům nabízet drahé preparáty pouze na život krátký, v lepším případě průměrný. Pokud jde o stanovisko lékařů, pak nad jejich radami, co dělat abychom se dožili stovky, nápadně převažují rady, co nedělat. Vcelku dobře je zmapováno, co všechno život ohrožuje a zkracuje, ale neplyne z toho, že když vyloučíme všechna rizika, máme stoletost jistou.

Na cestě k magické hranici sta let je nicméně užitečné si připomínat, proč nás život stále baví, jaký je tedy důvod ještě pokračovat. Dlouhověkost má půvab pouze pro optimisty a pohodáře, pro lidi přátelské, usměvavé, zvídavé, kteří se mají čemu anebo komu věnovat. Pro pesimisty, škarohlídy, závistivce, rýpaly či neurotiky, by pak vidina života do stovky měla být spíše noční můrou. Dožít se stovky si u jednoho žádá velkou porci štěstí, zatím co u jiného je ta stovka za trest.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde...