Udavači a oznamovatelé

Datum: 2. 4. 2014, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Udavači a oznamovatelé

Oznamovatelů nekalého jednání bývá jako šafránu. Ne snad proto, že by nekalé jednání bylo vzácné, výjimečné anebo že by nikomu nevadilo. Lidé, kteří jsou na svém pracovišti svědky nekalého jednání, například podvádění anebo korupce, si to většinou nechávají pro sebe proto, že nechtějí mít problémy.

Oznamovatele čeká místo sympatií a respektu naopak šikana a vyhazov z práce. Logické by bylo, kdyby člověk, který ve veřejném zájmu ukáže prstem na konkrétní nepravost, byl chráněn před těmi, kteří se oznámené nepravosti dopouštějí. Když ovšem loni na podzim senátoři (vesměs za ODS a ČSSD) shazovali ze stolu návrh zákona, který měl chránit oznamovatele korupce a trestných činů, nechali se slyšet, že jde o podporu udavačů.

Jak rozlišit udavače, kterým se opovrhuje, od oznamovatele, který zaslouží naše uznání a obdiv? Technicky vzato mezi udavačem a oznamovatelem rozdíl není. Jde o to, zda nám více vadí podvádění a korupce, anebo žalování a udavačství. Pokud budou zákonodárci řešit, jak ochránit zkorumpované vysoké úředníky před jejich podřízenými, co na ně žalují, nepochybně tímto přístupem omezí udavačství, jenomže současně podpoří organizovaný zločin. Tím dochází k paradoxu, kdy pozitivní postavou je oznamovatel udavač, zatímco zákonodárce, který se zdráhá oznamovatele bránit, je postavou zápornou, je vlastně komplicem zločinců čili sám polovičním zločincem.

Nebýt zákonodárců, kteří si oškliví udavače, měli by to podvodníci a korupčníci těžší. Jenomže navzdory podpoře korupčníků politiky se co chvíli najde slušný udavač, kterému se zlodějna příčí a věc oznámí, i když ho to stojí zaměstnání. Právě udavač je světlem na konci tunelu!

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde