Korejský smutek

Datum: 20. 12. 2011, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Korejský smutek

Severní Korea ztratila vůdce Kim Čong-ila. Hlasatelka, která to oznamovala v televizi, byla zdrcena. Na reportáži z Koreje bylo k vidění postupně několik usedavě plačících lidí.

Kim Čong-il přitom, jak to známe z našich médií, před sedmnácti lety převzal vládu v rozvrácené zemi a jeho nejmladší syn ji nyní přebírá ještě rozvrácenější.

Někdo musí mít špatné informace. Korejci? Anebo my? Je pravda patrná spíše z bezprostřední blízkosti, anebo z velkého odstupu?

V případě Severní Koreje jde o velice izolovanou zemi, která je formálně stále ve válečném stavu s Koreou Jižní. Válečný stav bývá argumentem, proč držet velkou armádu, proč se mít na pozoru před nepřáteli, zrádci a podvratnými živly, a je-li země ve válce, občané musí pochopit, že to sebou nese jisté nepohodlí a občas hladomor.

Ve válce se pak vždycky berou menší ohledy na lidská práva a svobody, přednost má pořádek, disciplína a jednota. Je zkrátka docela možné, že lidem v Severní Koreji připadá jejich situace jako normální a většinu z nich že ani nenapadne, že by něco mělo být jinak.

Svět nyní sleduje, jak proběhne střídání u vládního vesla. Tak třeba trhy prý v očekávání nestability znejistěly. A v Jižní Koreji je armáda v pohotovosti a vládní činitelé si nemohou vzít volno z práce. To jediné, co by ovšem mohlo rozvrátit severokorejský režim, je mír, který přitom nehrozí. Oznámení o smrti „velkého vůdce a drahého soudruha“ provázely testy raket středního doletu.

Novým vůdcem byl už před časem určen Kim Čong-ilem jeho nejmladší syn. Nic moc se o něm neví, podobně jako o jeho tatínkovi. Vystudoval ve Švýcarsku, ale to není podstatné. Vše závisí na tom, jakým bude válečníkem.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde