Ministerský slib

Datum: 25. 10. 2011, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Ministerský slib

Mezi zdravotníky a ministrem zdravotnictví to opět skřípe. Jde o platy, které mají doktoři a sestry slíbené na příští rok a o kterých pan ministr utrousil, že některé nemocnice na ně možná nebudou mít prostředky.

Zdravotníci panu ministrovi připomínají, že je jeho starostí, aby nemocnice prostředky měly. A ministr za sebe nechal prohlásit mluvčího, že sliby dodrží. Z řečeného není jasné, v čem je vlastně problém. Že by se zdravotníci dobývali do otevřených dveří? Jenomže proč by to dělali?

Potíž s ministry a politiky obecně je v tom, že jim příliš nelze věřit. Z toho, co slibují, pravda občas něco splní, ale často také nesplní. Mívají k tomu nejrůznější výmluvy, všelijak to vysvětlují a rozmazávají, což je nakonec stejně k ničemu, protože mají imunitu a občan si na nich nic nevezme. Plnit sliby patří k morálce dávno ztraceného světa. Byly prý doby, kdy lidem morálka nedovolila porušit slovo. Šlo o věc cti. Slušný člověk byl by se hanbou propadl, kdyby byl u takového poklesku přistižen. Ale i kdyby nebyl, svědomí by mu nedalo spát.

V dnešním společenském provozu není na staromódní morálku čas. Slibuje-li se něco, je to spíše taktický manévr, než vážně myšlený závazek. Pro krize je typické, že se lidé zbavují skrupulí, aby pro sebe urvali, co se dá. Úpadek ale nikdy nebývá všeobecný. I v těch nejhorších dobách se nejdou lidé, kteří jdou proti proudu, zůstávají čestní, pravdomluvní, dostojí slibu, protože je to tak správné. Rozklad systému, který jako ryba páchne od hlavy, čili od těch co vládnou, se jich nedotkne. Proč to tak je, se neví. Není pro to žádné racionální vysvětlení. Jenom cítíme, že potkat někoho, komu se dá věřit, je fajn.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde