Růžový tank

Datum: 21. 6. 2011, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Růžový tank

Přivézt do Prahy k jubileu odchodu sovětské okupační armády růžový tank byl výborný nápad.

A výborným nápadem bylo i natření onoho tanku před dvaceti lety narůžovo. Vždy je totiž potíž s pomníky, poplatnými režimu, který právě skončil v propadlišti dějin. Nejde se tvářit, jako by nebyly, není možné je trpět, ale současně je jaksi škoda je jen tak suše demolovat či sešrotovat. Tank, co se tvářil jako osvoboditelský z roku 1945, ale který se po srpnu 1968 stal tankem okupačním, nepřátelským, potkal nakonec dobrý osud: stal se veselým symbolem konce jedné epochy a jako takový putoval do muzea, místo do kovošrotu.

Když ovšem student David Černý se svými kamarády tank na Smíchově růžovým nátěrem de facto zachraňoval, měla jeho akce vedle sympatizantů i odpůrce. Tank měl statut národní kulturní památky, jež se naprosto nevojenským nátěrem jevila být znehodnocena. Především se ale ozvaly hlasy, že studentská recese je urážkou válečných hrdinů, co ve druhé světové válce nasazovali životy za naši svobodu.

Podstatou zmíněného výtvarného činu ovšem bylo právě sdělení nastupující generace, že nemá respekt k tankům a to ani těm symbolicky osvoboditelským. Růžový nátěr patřil dvacetileté normalizační ohavnosti, ve které ta generace vyrostla. Natírání tanku pak bylo i vzkazem do Ruska: Po vojenské invazi v srpnu 1968 a následné dvacetileté okupaci Vám už nic nedlužíme, ničím vám nejsme zavázáni. O svobodu, za kterou jsme Vám byli vděčni, jste nás připravili a to vám nikdy nezapomeneme… S odstupem dvaceti let ovšem růžový tank opět překvapuje. Stal se revolučním retro symbolem! Připomíná nám kurážnou občanskou emancipaci, jež se žel záhy opět vypařila.
 
Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde