Volební právo

Datum: 28. 5. 2010, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Volební právo

Že máme ústavou zaručené volební právo, nikoli předepsanou volební povinnost, má dobrý důvod. Zákonodárci pamatovali na možnost, že si svobodný občan z nabídky politických stran žádnou nevybere.

Demokracie totiž nezaručuje, že se o právo vládnout budou ucházet kvalitní lidé nabízející rozumné věci. Nelze vyloučit ani opak. Tvůrci ústavy byli tak prozíraví, že nepřikázali občanovi, aby se povinně přehraboval v politické popelnici a něčím, co vybere, se na čtyři roky umazal.

Před každými volbami vzniká davová psychóza, podporovaná masivní reklamou, jež apeluje na občany, aby šli volit. Notoricky se tvrdí, jak je to tentokrát strašně důležité. Podrobně se rozebírají důvody proč hlasovat a vysvětluje se jak i ten, kdo zůstane doma, vlastně volí. Volby se oslavují jako svátek demokracie, anebo se naopak nevoličovi vyhrožuje, že vinou jeho neúčasti nastane konec světa. Je pochopitelné, že v takovéto předvolební hysterii nikde nenajdeme desatero nevoliče, které by přehledně vystihlo, proč je dobré a rozumné volby ignorovat.

Hlavní důvody nezájmu o nevoliče jsou dva. Za prvé se v politické reklamě bojuje o moc, a z billboardu „nevolte“ není žádný zisk. Za druhé jsou důvody proč nevolit jasné každému, kdo si prohlédne billboardy a pustí televizi. Zásadní spor mezi voliči a nevoliči se vede o právo nadávat na politiku u piva. Volič tvrdí: Pokud jsi nevolil, čtyři roky mlč! Nevolič namítá: Nebudu, protože politici se flákají a škodí za moje peníze. A voličovi může říct, že co si zvolil, za to ať nese odpovědnost a nadává čtyři roky sám sobě, že naletěl. Jak rozumět volebnímu právu? Jít dnes volit chce obrovskou kuráž a nevolit není žádná ostuda

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde