Profesor Jan Pirk vzkazuje do Zlína: Je potřeba si říci - Začněme stavět!

Datum: 14. 5. 2019, autor: Redakce , Funkce: Tisk

... Zlínský kraj ...

Profesor Jan Pirk vzkazuje do Zlína: Je potřeba si říci - Začněme stavět!

Profesor MUDr. Jan Pirk, DrSc., se v roce 1991 stal přednostou Kliniky kardiovaskulární chirurgie Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), o čtyři roky později pak i přednostou celého Kardiocentra IKEMu. Je nejen špičkový kardiochirurg, ale také je nositelem titulu Nejlepší manažer ve zdravotnictví.

Pane profesore, jak se nejen jako lékař, ale také coby úspěšný mnohaletý manažer ve zdravotnictví, díváte na dvě varianty, které spolu ve Zlíně momentálně soupeří: zatímco hejtman Jiří Čunek razí výstavbu nové nemocnice na zelené louce s předpokládaným rozpočtem 8 miliard, část zastupitelů preferuje rekonstrukci stávajícího areálu KNTB za 10 miliard, která by trvala minimálně o pět let déle.  Jakou cestu byste na základě vlastních zkušeností sám zvolil?

Myslím si, že každému, kdo něco ví o IKEMu, je má odpověď jasná. My jsme postavili nový „barák“ na zelené louce místo toho, abychom rekonstruovali staré budovy. Těch důvodů je víc. Řeknu alespoň tři, proč je lepší stavět nový objekt: Za prvé je to levnější – vždy a všude to tak bylo, protože při rekonstrukci se prodražují bourací práce. Za druhé když přestavujete starou budovu, jste vázáni určitými rozměry a dimenzemi, a tím pádem nemůžete udělat nemocnici 21. století v nemocnici ze začátku 20. století. A za třetí je to funkčnost: vedle výstavby nové nemocnice může naplno a nerušeně fungovat nemocnice stará, takže nedojde k přerušení zdravotní péče o pacienta. Myslím si, že jen člověk neznalý věci může tvrdit, že rekonstrukce je lepší. Samozřejmě neplatí to v takových případech, jako je Národní divadlo, ovšem nemocnice není Národní divadlo.

Dokážete si z medicínského a provozního hlediska představit, že by běžela rekonstrukce stávajícího areálu KNTB a zároveň by v těch podmínkách byla poskytována péče, jakou krajská nemocnice musí zajišťovat?

To je naprosto nepředstavitelné. A je to právě jeden z těch důvodů, které jsem zmínil. Na chirurgických oborech by ve velkém množství vznikaly infekční komplikace, protože prach, který se při bouracích pracích rozvíří v areálu, je prach za desítky let. Ale jedná se také o komfort pacientů – oni by byli v léčebném režimu nesmírně rušeni těmi sbíječkami, stavební technikou a dopravou. To by zcela zásadně nejen omezilo, ale také ohrozilo provoz celé nemocnice.

Jaké jsou vlastně současné trendy světové nemocniční péče?

Například v posledních 2 až 3 letech v USA platí nařízení, že v nemocnicích mohou být výhradně jednolůžkové pokoje. Já nevím, jestli je to dobře, to nemusí každému vyhovovat. Podstatné však je to, že moderní nemocnice všude ve světě jsou zařízení pro urgentní péči, to znamená, že mají méně lůžek, než bylo dříve zvykem, ale tato lůžka jsou zaměřená na poskytování intenzivní péče, kde pacienti stráví 3 až 4 dny a potom jsou přesunuti na lůžka, která jsou přístrojově i personálně méně náročná. Ovšem právě lůžek doléčovací péče je u nás obrovský nedostatek. Já si tudíž dokáži velmi dobře představit, že část stávající nemocnice by mohla být proměněna na rehabilitační a doléčovací ústav.

I když krajská nemocnice nepatří do systému státních a fakultních zařízení, zasloužil by si tento projekt podporu v rámci národního investičního plánu, o němž se teď na úrovni vlády mluví?

Já bych to Zlínu přál. Rozhodně si nemyslím, že by se měla zřizovat nová lékařská fakulta, ale republika by měla mít páteřní síť nemocnic, přičemž v každém kraji by měla být jedna, která bude poskytovat urgentní péči ve všech oborech a na úrovni 21. století - včetně toho, čemu říkám „hotelové služby“, protože nejde jen o to pacienta dobře zdiagnostikovat a odléčit, ale také mu dopřát, aby těch pár dní, které pro pobyt v nemocnici potřebuje, také strávil v důstojných podmínkách.

Máte mnohaletou zkušenost s řízením ojedinělého zdravotnického zařízení poskytujícího dnes superspecializovanou péči nejen v celorepublikovém, ale i v evropském měřítku. Vnímal jste vždy ze své  manažerské pozice podporu ze strany politiků, když se rozhodovalo o existenci IKEM nebo o investicích do něj?

IKEM jsme začali stavět v roce 1989, do toho přišla sametová revoluce a výstavba se zastavila. Než jsme přesvědčili nového ministra, že je potřeba stavět na zelené louce a nikoliv rekonstruovat prostory Thomayerovy nemocnice, nějakou dobu to trvalo. Protože průměrná ´životnost´ ministrů zdravotnictví u nás byla osm měsíců, než jsme nového ministra přesvědčili o potřebnosti IKEM a začalo se stavět, ten další to pak zase zarazil. Proto jsme IKEM stavěli 16 let. Jako poslední se budovalo kardiocentrum, na které jsme během té doby museli plány několikrát přepracovávat. Myslím si, že hraniční doba, během níž má být postavena nová nemocnice, je 5 let.

Kdyby Vás zastupitelé jako váženou a respektovanou kapacitu požádali o názor, zdali novou nemocnici podpořit, co byste jim vzkázal?

Řekl bych jim: vážení zastupitelé, je to vaše rozhodnutí, ale za mě je zcela jednoznačně správné postavit novou nemocnici. Teď jste mladí a zdraví, ale jednou můžete sami nemocniční péči potřebovat a budete rádi, když bude kvalitní, takže to neprodlužujte, protože ty plány stárnou. Je potřeba si říci: Ano, začněme stavět! Dejte tomu podporu! A pokud chcete cokoliv dalšího vědět nebo objasnit, v IKEMu vás milerádi přivítáme. 
 

Za rozhovor poděkovala Helena Mráčková.

Zdroj: TZ, Krajský úřad Zlínského kraje, Adéla Kousalová