..MAKEDONSKÁ A RUSÍNSKÁ KULTURA .. DNY SLOVANSKÉ KULTURY 2014
28. -31. 5. 2014 Kroměříž
Pozitivní výsledky a nesporný úspěch prvního ročníku festivalu vytvořily potřebný základ pro další
V roce 2014 se bude festival konat v termínu 28. 5. – 31. 5. a představí KULTURU MAKEDONSKOU A V rámci festivalu připomeneme i některáý významná KULTURNÍ výročí: kultury Podkarpatské Rusi – STÍNY ZAPOMENUTÝCH PŘEDKŮ (1964) hymny Todora Skalovského (1909-2004) a autora slov Vlado Maleski (1919-1984) STRATEGICKÉ CÍLE . . . . . PROGRAMOVÁ KONCEPCE V roce 2014 opět nabídneme bohatý a pestrý program všech uměleckých žánrů se zaměřením na všechny cílové skupiny. Program bude delší a bude obsahovat i nabídku programu pro školy: HUDBA Krste BADAROVSKI (Makedonie) Závěrečný koncert české i makedonské klasické hudby nabídne setkání velkou naději makedonské .
BAKLAVA (Makedonie) http://www.baklava.com.mk/ -Baklava je hudební skupina -první oficiální koncert byl v roce 2005 . První album je pojmenované podle názvu skupiny -"Baklava" (2007). Jestliže bylo záznamem živého JAVORY koncert k 50. výročí trvání a s důrazem na alba Koločava a Nikola Šuhaj Sourozeneckých 135 let (Hana 65, Petr 70 ), 50 let umělecké činnosti, 40 let Javorů a 5 let Javory beatu oslavíme řadou společných koncertů JAVORŮ a JAVORY BEATU. Společné koncerty nabídnou možnost poslechnout si to podstatné z celé naší HUDEBNÍ HISTORIE -od beatových začátků se dostaneme až k nejnovějším písničkám. Snad v nich uslyšíte padesátiletou cestu souboru k Javorům, co rostou z vědomí kořenů a odmítají dobové zařazování. Snad zaslechnete bigbeat v houslích a cimbálu Javorů, v Javory beatu zase energii bez přebytečných decibelů. A nakonec si vychutnáte nejoblíbenější melodie v nástrojově pestrém společném závěru. V dětství oba sourozence výrazně ovlivnila opera, protože jejich otec byl operním pěvcem (tenor), sólistou Janáčkovy opery v Brně. Petr, o pět let starší, většinou prosazuje svou převahu. První Petrovy písničky zazněly v studentském divadle v Brně. Hana v nich zpívala zpočátku nesmělé druhé hlasy. Big beat Vulkán s názvuky folk rocku, vliv slavných skupin šedesátých let a spolupráce s Alešem Sigmundem -to vše dvojici postupně proměňuje. Jejich písničky dobývají hitparády. S rockovými Atlantis jsou úspěšní i v zahraničí. Hana v roce 1971 získává Zlatou Bratislavskou Lýru. Vystupuje ze stínu bratra, který se postupně prosazuje spíše jako autor. Nahrává sólové LP Pojďte dál, chci být chvíli s vámi. Normalizace je ale na postupu: Petra dostihuje anonymní, ale snaživě dodržovaný zákaz veřejného provozování v rozhlase a televizi. Tím ale mizí z obrazovky a rozhlasu i Hana, protože sourozenci koncertují výhradně společně a společná je také většina písní. Shodou okolností je v tomto období písničkář Ulrych naplno vtažen moravským folklorem. Objevuje v něm beat (úder, puls); zjišťuje, že cimbál je bicí nástroj, že puls houslí je rytmus, který ve světové hudbě nemá obdobu. A že to platí i o vnitřním rytmu moravských táhlých písní. Vznikají Javory jako předobraz československé world muzic. Po delší době se prosazují. Písničkář se přitom poznenáhlu mění ve skladatele.
LIVADA (ČR, Makedonie) Napříč celým Balkánem, ve všech jihoslovanských jazycích (ale také v rumunštině) znamená slovo livada "louka", v makedonštině však také navíc až příliš namalovanou ženu...! Pod poctivě namalovanou tváří Livady se skrývá barevný městský folklór rušných čaršijí a bazarů i poklidných hospůdek-mean, prosté a ve své prostotě meditativní písně zapadlého, hornatého makedonského venkova i čalgija -společné muzicírování s výraznými tureckými a orientálními prvky... Nalejte si s námi sklenku dobrého makedonského vína, dejte si ovčí sýr a olivy a zaposlouchejte se do (nejen) makedonských lidových písní.. RUSÍNSKÉ folklórní soubory několik rusínských folklórních souborů z Východního Slovenska i Podkarpatské Rusi. Ale i z ČR – skupina Skejušan, která kromě folklórního vystoupení představí i stloukání másla a vaření tradičních rusínských jídel.
PŘED DEŠTĚM (Makedonie 1994, M.Mančevski) Na balkánské krizi je pro většinu lidí otřesné, že se odehrává v zemi, o které se domnívali, že ji rozumí. Náhle se v ní ale dějí apokalyptické hrůzy, pro které chybí racionální vysvětlení. Na film o válce v bývalé Jugoslávii se "čekalo" dva roky od vypuknutí konfliktu. Je ale příznačné, že když nakonec vznikl, natočil ho debutant žijící deset let mimo rodnou Makedonii. Před deštěm se skládá ze tří povídek, jejichž děj postupně ozřejmuje celý příběh. Pomocí subjektivního pohledu navzájem velice odlišných protagonistů se pokouší vynést na světlo kořeny etnických konfliktů. První část nazvaná Slova se odehrává v makedonském pravoslavném klášteře. V povídce Tváře se přenášíme do Londýna a teprve ve třetí povídce Obrazy se kruh uzavírá. STÍNY ZAPOMENUTÝCH PŘEDKŮ (Ukrajina 1964, S. Paradžanov) Zvláštní lyrikou prodchnutá novela největšího ukrajinského spisovatele Mychajla Kocjubynského a zřejmě nejlepší ukrajinský snímek všech dob. Expresivní uchopení snímku je dovedeno k dokonalosti, nezastavitelná ruční kamera snímající autentickou folklórní směs, experimenty s barevností, lidová i umělá hudba, společně s věrným zobrazením světa Podkarpatské Rusi na přelomu 19. a 20. století asociující magické huculské prostředí -jsou bezesporu tou hlavní hodnotou v celém snímku. Příběh je podáván epizodicky, náznakově, ovšem ani zde se nezapře majestátní osudovost a nesmlouvavost baladického vyprávění východoslovanského světa. Nejoceňovanější ukrajinský a ruský film odehrávající se v Zakarpatské obl. Ukrajiny - na někdejší Podkarpatské Rusi. VELKÁ VODA (Makedonie 2004, Ivo Trajkov) Adaptace úspěšného románu Živka Činga. V Jugoslávii skončila druhá světová válka. Sirotek Lem je umístěn do domova uprostřed hor. Zařízení je však spíše pracovním táborem pro děti padlých nepřátel, kde jsou děti tvrdě převychovávány v duchu komunistické ideologie. Jednoho dne do sirotčince přivedou tajemně vyhlížejícího chlapce Isaka. Lem se k němu přimkne jako ke své poslední naději na přežití. Celý příběh je konečným zúčtováním života úspěšného starého muže. Nejedná se o přesnou historickou rekonstrukci, Trajkov totiž nahlíží svět lágrů, pomatených ideologií a vůbec celou situaci ve válkou rozvrácené zemi očima dětských hrdinů. Suverénně zvládnuté dílo je vrcholem režisérovy dosavadní tvorby. Režisér žije v ČR a učí na FAMU. Společnost přátel jižních Slovanů (http://www.spjs.cz/) dá do prodeje knižní vydání knihy Živka Činga Velká voda a jiné prózy, která obsahuje kromě Velké vody i téměř všechny povídky ze dvou dalších autorových sbírek povídek. BALADA PRO BANDITU (ČR 1978, Vladimír Sís) Román Ivana Olbrachta o proslulém loupežníkovi inspiroval v sedmdesátých letech 20. stol. vznik úspěšného divadelního muzikálu, který uvedlo brněnské Divadlo na provázku. Zfilmovaná verze inscenace se odehrává v přírodním amfiteátru, kde se setkává drama s podmanivou hudbou country. Drama Nikoly Šuhaje a jeho milované Eržiky prolíná se záběry přihlížejících diváků. „Zabili, zabili chlapa z Koločavy,“ zpívá se v prologu o mrtvém zbojníkovi. Pak se začne odvíjet příběh osudové lásky, do níž zasáhnou intriky vrchnosti i zrada Nikolových bližních... Autorem libreta byl tehdy zakázaný dramatik Milan Uhde, jehož jméno se nesmělo objevit v titulcích. V úloze úlisného lichváře Mageriho se blýskl Bolek Polívka. Zdařilý film podle velmi úspěšné divadelní adaptace. Autorem hudby je Miloš Štědroň.
Film vznikl podle scénáře Haliny Pawlowské, která tu čerpala inspiraci ze svého vlastního rodinného zázemí. Hořká komedie o životě, v níž hlavní roli hraje láska, odvaha, smích i smrt. Film je mozaikou dvaceti let, které prožívalo Československo po sovětské okupaci v roce 1968. Hrdiny filmu jsou dávní přesídlenci z Podkarpatské Rusi, kteří sice v Čechách zakořenili, ale neztratili svou zemitost a svéráz. Příběh dospívající Olgy, jejich přátel, rodiny a vrstevníků je natočen s ironií a humorným nadhledem. Byl oceněn čtyřmi Českými lvy (v kategorii nejlepší film, za scénář Haliny Pawlowské, za režii Milana Šteindlera a za ženský herecký výkon Ivany Chýlkové v hlavní roli ) a obdržel nominaci na Oscara. Cenu za scénář získal v americkém Hollywoodu a stříbrného sv. Georgie za režii na MFF v Moskvě 94. SAMOTÁŘI (ČR 2000, David Ondříček) Sedm mladých lidí prožívá v průběhu několika dní události, které radikálně ovlivní jejich budoucí život. VÝSTAVY SLOVANSKÁ KARIKATURA Z OSTEN Výstava kresby a prací na papíře byla nabídnuta Galerii kritiků z Makedonie jako první příležitost představit v Praze mezinárodní sbírku s více než čtyřicetiletou tradicí z Muzea kresby a grafiky v Skopje. Muzeum bylo založeno v roce 1945, v roce 1969 k němu ještě přibylo Muzeum karikatury – World Gallery of Cartoons. http://www.osten.com.mk/aboutus.aspx?mid=6&lang=2 FEDOR VICO : Rusíni sú mlčiacia menšina Průřez tvorbou jednoho z nejvýznamnějších československých karikaturistů a navíc rusínské národnosti. V roce 1975 dostal povolení publikovat, ale jen v regionálním tisku . Rozhodl se pro týdeník Nové žitja , kde začal publikovat rusínsky seriál " Il'ko Sova z Bajusová " . Po pádu komunistického režimu v roce 1989 pokračoval v publikování v rusínských Národním novinkách . Seriál vyšel později i knižně . Za své publikování byl oceněn cenou Slovenského literárního fondu. Jeho karikatury se objevily v mnoha domácích i zahraničních publikacích . Z deníků můžeme zmínit Lidové noviny v České republice, jeho postřehy se objevily ve slovenském deníku SME av Jihomoravském Večerník . Fedor Vico již tradičně organizuje v Prešově mezinárodní soutěž kresleného humoru na téma pivo -Zlatý soudek . Je aktivním členem rusínské obrody a Sdružení inteligence Rusínů. ATANAS TALEVSKI (1954-2006) - Neznámá Makedonie Narozen ve Velesu, rodném městě Rajka Žinzifova, Jordana Chadžikonstantinova-Džinota, Gemidžiů, Kosty Racina. Právě tam na břehu Vardaru tráví větší část svého života. Právě u Vardaru se v něm probouzí touha vidět svět takový, jaký je, a ne takový, jak mu o něm vyprávěli jiní. Stejně jako se z dítěte stane dospělý, stává se ze zvědavosti láska k dálkám a neprožitým okamžikům radosti při setkáních s neznámými duchovními hodnotami. V rodném Velesu se zamiluje do umění fotografie. Krok za krokem prostupuje stále hlouběji tajemství techniky fotografování. Fotografie se stane jeho stěžejním tvůrčím zájmem a současně i výzvou k plodné tvorbě. Čímsi zachraňuje svět před zmizením, spojuje kultury a národy různých zeměpisných šířek. Životní dráha jej vede k mostům Temže, k břehům Jordánu či do svatého Jeruzaléma, do Istanbulu nebo k chladnému Baltu. V roce 1990 se stěhuje do Ochridu. Od této doby se již aktivně věnuje umělecké fotografii. Ochrid mu poslouží i při dalších cestách, nových setkáních a kontaktech. Na všech svých cestách je vždy vyzbrojen fotoaparátem, svým nejlepším přítelem a souputníkem. Domů se pak vrací obohacen o nové fotografie míst, jimiž procházel, a lidí, s nimiž se setkával. S fotografiemi, na nichž jsou zvěčněny události odlišné od těch z toho našeho kousku světa, a lidé, rozdílní od nás samých, a přesto postavy i životy blízké a lidské. Fotografie uchovává vzpomínku prožitých setkání a spatřených zemí. Fotografie pomáhá uchovat minulost jako živou část naší přítomnosti i budoucnosti. Při fotografování Atanase nejvíce zajímá člověk a jeho osud. Na jeho snímcích jsou obyčejní, malí a zdánlivě bezvýznamní lidé. Ve skutečnosti jsou však právě tito lidé základem tohoto našeho světa. Jsou to tváře, které by se nemohly nikdy dostat na titulní strany novin a časopisů -tváře, které ukazují svět, v němž žijeme, bez masek a úprav. Fotografie Atanase Talevského jsou zrcadlem, ve kterém se nejlépe odráží náš svět, vymalován v přírodních barvách přijmout nebo alespoň pochopit. Atanasovy snímky jsou naše svědomí, ale Když si prohlížíme tyto fotografie, na chvíli zapomínáme, že jsme v Ochridu na břehu Ochridského jezera. Jen barvy fasád a jména míst jsou jiná. Bezdomovci a žebráci, děti i starci, i mniši jsou různí. Podstata je však jedna a tatáž. Dítě z Makedonie se směje stejným smíchem jako dítě z Indie a Vietnamu. A smutek starého Inda nad ztraceným mládím není o nic menší a o nic lehčí, než strádání chudého Rumuna. Radost a smutek, stejně tak jako štěstí a neštěstí, jsou lidsky stejné na Východě i na Západě. Jen barvy a jména jsou jiné! Na jednom místě a v tomtéž okamžiku nám fotografické umění Atanase Talevského otevírá oči, otevírá nám svět, který se mnozí usilovně snaží ukrýt a zapomenout. I přesto však, to co nám se zdá v každodenním životě ošklivé a odpudivé, vypadá na Talevského fotografiích jako oslňující a krásné. Možná, že by nebylo špatné hledět na svět jako na krásnou fotografii. Možná, že tomuto světu chybí odvaha pohlédnout do zrcadla a setkat se tváří v tvář se všemi svými barvami, aniž by některé zakrýval a jiné vyzdvihoval. Když si prohlížíme tyto fotografie, probouzejí se v nás vzpomínky a pocity, nutí nás, abychom přemýšleli a ptali se: kdo jsme, kde jsme a kde skončíme? Slunce už dávno zapadlo. Den ustoupil před přicházející nocí, na jezeře se zvolna zdvihají vlny. Zdá se, jakoby zlehka a potichu polykaly břeh. Rozhlížíme se do okolí. Na všech zdech jsou zavěšeny fotografie, jedna vedle druhé. Tentokrát putujeme makedonským prostředím s fotografiemi mnohem bližšími, a snad i srozumitelnějšími. Procházíme úzkými ulicemi Ochridu a Velesu, opuštěnými a zapomenutými vesnicemi make-donského venkova, údolím řeky Bistry. Prostřednictvím blankytné modři Ochridského jezera pociťujeme teplo makedonských staletých svatyní. Vstáváme a vycházíme ven. Před vchodem se ještě zastavujeme a znovu rozhlížíme. Ano, jsme zde, v DANA KYNDROVÁ - fotografie z Podkarpatské Rusi „ … Poprvé jsem se na Podkarpatskou Rus (dnes Zakarpatská Ukrajina) vypravila v srpnu 1991, pár dní po moskevském puči. Rozpad sovětského impéria byl na spadnutí a já jsem si tehdy naivně myslela, že tento kus země, o který nás Stalin koncem války bezostyšně okradl, by se opět mohl stát součástí Československa. Dana Kyndrová -narozena 4. 4. 1955 v Praze. Maturovala na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze (1974), IVANA JAŠMINSKÁ : RUSÍNI Každý z nás má nějaké spirituální místo, které ho provází od dětství. Jeho obrazy čas od času pronikají do našich vzpomínek v různých intervalech a s různou intenzitou. Otevírají tunely do našeho nitra, kterými se vracíme, v nichž bloudíme a při tom stále objevujeme nová znamení a symboly. Nutí nás přemýšlet nad věcmi, o kterých jsme se domnívali, že jsou dávno zapomenuté, vyřešené, poznané, překonané, ale čím dál víc při tom poznáváme, že jsou naší nedílnou součástí. Před třemi lety mě mé tunely přivedly zpět na východní Slovensko, místo mého dětství ve společenství lidí, kteří žijí v těsném kontaktu s drsnou přírodou a Bohem. Od té doby se vracím pravidelně. A neustále objevuji. Lidi s rozvětenou rodinou i lidi osamocené, lidi zbožné i unikající před zákonem, lidi upovídané i mlčenlivé, pracující i takové, jejichž jedinou snahou je přečkat další den. Mému návratu předcházelo dlouhé odloučení, ale s každým návratem si víc a víc uvědomuji, odkud jsem i kdo jsem. PŘEDNÁŠKY ČESKO-MAKEDONSKÉ STYKY V PRŮBĚHU STALETÍ přednáška prof. PhDr. Ivana Dorovského, DrSc. O méně známých česko-makedonských vztazích. Prof. PhDr. Ivan Dorovský, DrSc. (* 18. května 1935, Čuka, řecká Makedonie) je český balkanolog makedonského původu. Působí jako literární vědec, překladatel, básník a publicista, univerzitní profesor (nyní emeritní profesor na Masarykově univerzitě), slavista. Je též předsedou Společnosti přátel jižních Slovanů. Z Řecka odešel jako dítě během občanské války. Vystudoval na Filozofické fakultě v Brně ruštinu a bulharštinu. Po dokončení studií působil krátce jako středoškolský profesor, poté roku 1961 na brněnské univerzitě (filozofická fakulta). 1966 CSc. a PhDr., 1985 DrSc. a roku 1987 byl jmenován profesorem. Svojí vědeckou a uměleckou činností zasahuje několik oborů: literární vědu, jazykovědu, etnografii a folkloristiku, historii, kulturologii. Je členem Makedonské akademie věd a umění ve Skopji. Pořádá balkanologická sympozia na filozofické fakultě v Brně. RUSÍNI v české kultuře od roku 1918 + Jaromír Tomeček Podkarpatská Rus je přítomna v českém umění a kultuře, kterou rusínské téma inspirativně obohatilo za první republiky: vznikly např. prózy Olbrachtovy, Čapkovy, Durychovy, byly natočeny filmy (Vančurova Marijka nevěrnice, či Weissův dokument), namalovány obrazy, zaznamenány lidové písně a pohádky. JAROMÍR TOMEČEK -Jaromír Tomeček pocházel z rodiny krejčího. Studium na klasickém gymnáziu v V březnu 1939, po vyhlášení protektorátu a záboru Podkarpatské Rusi Maďarskem, se Jaromír Tomeček vrátil na Moravu. Žil v Kroměříži a od roku 1940 v Brně, kde pracoval jako úředník Zemského úřadu. V roce 1944 byl totálně nasazen jako dělník v brněnské slévárně. Po roce 1945 pracoval Jaromír Tomeček na Zemském národním výboru jako tajemník Zemské kulturní rady. Právnická studia zakončil v roce 1946. Od roku 1948 byl ve Studijním a plánovacím úřadě v Brně redaktorem publikací převážně zaměřených na vztah architektury a životního prostředí. V letech 1954-62 působil jako redaktor časopisu Host do domu. Poté se věnoval spisovatelské tvorbě. Do literatury vstoupil Jaromír Tomeček koncem 30. let 20. století časopiseckými fejetony. Soustavně se literatuře začal věnovat během německé okupace, kdy debutoval knihou povídek o zvířatech a přírodních obrázků pro děti Vuí se směje. Jako novinář přispíval Jaromír Tomeček do mnoha periodik: v roce 1934 debutovat fejetonem Rozhovory Podkarpatských hlasech, v letech 1935 -43 psal do Lidových novin črty, na jejichž základě vznikla kniha Vuí se směje. Po roce 1945 přispíval do časopisů Kultura, Nový život, Literární noviny, Plamen, Host do domu, Krásy domova, Tvorba, Věda a život, Lidé a země, Naše rodina, Literární měsíčník. V denících Rovnost a Práce publikoval fejetony a črty, které pak byly použity v knihách Kameje, Doteky tich a Závaží času. Dále publikoval v Brněnském večerníku, Svobodném slově, Lidové demokracii, aj. Jaromír Tomeček je autorem mnoha předmluv, doslovů a také katalogů výstav. Spolupracoval s ANDY WARHOL is ...... ....... Andy Warhol, byl americký malíř, grafik, filmový tvůrce a vůdčí osobnost amerického hnutí pop artu. Jeho rodiče byli Rusíni (pocházeli z obce Miková nedaleko Medzilaborců), kteří podobně jako tisíce Slováků a rovněž Čechů odcházeli za oceán, kde hledali práci a nový lepší život. V multimediálním programu bude představen pohled na Andy Warhola přes optiku Rusínů, kteří neustále hledají a nacházejí v jeho tvorbě a živote rusínské črty. Program představí Mgr. Jozef Keselica, předseda The Andy WARHOL POP ART Clubu ve Svidníku. DIVADLO BALADA PRO BANDITU Divadlo Husa na provázku Brno K jedné ze svých nejproslulejších inscenací se pozítří vrátí brněnské Divadlo Husa na provázku. Po třiceti letech zde uvedou Baladu pro banditu. "Chceme vzdát hold jedné velké legendě Provázku. Nás všechny slavná inscenace Zdeňka Pospíšila nějak ovlivnila," komentuje comeback režisér Vladimír Morávek. Dodává, že nepůjde o žádnou repliku titulu, který v roce 1975 zrodil hvězdy jako Iva Bittová, Miroslav Donutil a Bolek Polívka. Morávkova Balada pro banditu bude mít jiné hudební aranžmá původní hudby Miloše Štědroně a vlastně i jiné vyznění. "Nám nejde o konflikt muž versus svět, ale muž versus jeho srdce," vysvětluje režisér. Nikola Šuhaj loupežník v tomto novém podání zjistí, že selhal v milostném vztahu, a smrti se vydá vlastně dobrovolně. Někdejší country názvuky Štědroňovy muziky jsou pasé. Trojice živých muzikantů na jevišti zahraje v duchu etnické muziky. Jako reminiscenci legendární inscenace, jejíž songy už dávno zlidověly, lze chápat scénu. Od stropu budou viset ohořelí havrani a diváci budou sedět naproti sobě. "Publikum utvoří břehy stejné řeky, do níž se dvakrát vstoupit skutečně nedá," doplňuje dramaturgyně Bára Vrbová. V dojemném příběhu o velké lásce a ještě větší zradě si mileneckou dvojici zahraje Eva Vrbková, bandita připadl Janu Zadražilovi. Původní novinkou budou dvě sloky, které libretista Milan Uhde připsal k hitu Zabili, zabili a Nepovídej milá mamince. SLOVANSKÝ JARMARK OCHUTNÁVKA VÍNA POTRAVIN + slovanský JARMARK (30. -31.5.2014) s vystoupením rusínských
Hlavní pořadatel : DŮM KULTURY v Kroměříži Finanční podpora: Fond kultury ČR, velvyslanectví Makedonie, Centrum na podporu integrace cizinců ve Zlínském kraji , po patronací: FORUM SLOVANSKÝCH KULTUR (Slovinsko), sdružení Evropská kulturní stezka sv. Cyrila a Metoděje, Centrála cestovního ruch Východní Morava spolupráce: Associazione Culturale Mitteleuropa, Muzeum Kroměřížska, Společnost přátel jižních Slovanů, Zlín Film Fest, Flória Kroměříž záštity : prezindent České republiky, ministr zahraniční ČR, ministr kultury ČR, ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, starostka Města Kroměříž, poslankyně EU Olga Sehnalová, velvyslanectví Makedonie, Slovenska, Černé Hory, Chorvatska, Ukrajiny (v jednání i Srbska, Polska, Maďarska, Rumunska), Slovenský kulturní institut Praha, Dům národnostních menšin, , Okrúhly stol Rusínov Slovenska , Molody.Rusyny, Spolek přátel Podkarpadské Rusi, Rusini.cz …
Jiří Králík, ředitel
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- © 2006, Kroměříž.cz |
Ubytování ve městě
Hotel La FrescaHotel je situován uprostřed jihovýchodní fronty Velkého náměstí v Kroměříži s přímým ... Restaurace
Restaurace a kavárna ScénaNabízíme posezení v příjemném prostředí kavárny a restaurace s širokým výběrem jídel ... Pamětihodnosti
Podzámecká zahradaPodzámecká zahrada je přírodně krajinářský park se zahradními stavbami - Rybářský pav... Kostel P. MarieBarokní kostel Nanebevzetí Bl. Panny Marie na Riegrově nám. si dochoval raně středově... Libosad zv. Květná zahradaVznikla jako součást stavitelské aktivity biskupa Karla II. Lichtensteina-Kastelkorna... Kostel sv. MořiceKostel sv. Mořice je situován v historickém centru města, na Stojanově náměstí.... |
Hledáte dům, byt, pozemek
.. či pronájem v Kroměříži? Katalog zde.
Televizní program
Přehled reportáží, pořadů a jejich obsahy.
Inet objednávání - MěÚ Kroměříž
Elektronické rezervace, systém WebCall...
Inzerce (vložit inzerát)
Zápis firem do katalogu
Kroměříž.cz nabízí firmám: propagaci Vaší značky, produktů či služeb, způsob zviditelnění Vaší firmy, informace pro stávající i případné klienty o Vaší nabídce, výrobcích či službách firmy, inzerci na internetu, efektivní formy propagace za příznivé ceny. Napište nám na redakce@kromeriz.cz ...
Důležitá telefoní čísla |
Užitečné odkazy na internetu |
|
Policie ČR, Městská policie 573 331 153, 573 321 156 |
Počasí |
|
TAXI 573 341 020, 777 686 858 |
Mapy
|
|
MÚ Kromeríž 573 321 111 |
Jízdní řády |
|
Infocentrum regionu 573 331 473, 573 334 191 |
Rezervace ubytování |
|
Rychlá lékarská pomoc, LSPP 155, 573 322 580, 573 322 263 |
Kulturní přehledy |
Služba a provozovatel:
Kroměříž.cz, Copyright © 1997 - 2007.Reaia s. r. o., Inetrans, Poski.com
Informace o serveru Kroměříž.cz
Hlavní sekce webu:
Kroměříž.cz - Články - Novinky - NejbližsíAkce - Katalog firem - Inzerce - Plánovač tras
Reklama - Pro autory - Pro organizace
Vstup pro inzerenty
Zadejte své přihlašovací jméno a heslo.V případě, že jste osobní údaje zapomněli,
kontaktujte technickou podporu.