Růžek
ikonka
Charita si připomene 120. výroční budovy

Datum: 13. 3. 2012, autor: ikonka autora Redakce , Funkce: ikonka tisku Tisk

.. s výjimečnou historií..

ilustracni obrazek

Charita si připomene 120. výroční budovy s výjimečnou historií

 

Ve středu 28. března 2012 si dnem otevřených dveří připomene Oblastní charita Kroměříž 120. výročí od postavení a zahájení provozu objektu Na Kopečku u Podzámecké zahrady, ve kterém nyní sídlí její nová služba pro lidi s duševním onemocněním Sociální rehabilitace ZAHRADA. Ačkoliv tato budova vždy sloužila sociálním službám a mnozí obyvatelé Kroměříže ji mají spjatou s domovem důchodců, je její historie velmi pohnutá.

„Připomenutím historie této výjimečné budovy chceme ukázat mimo jiné na to, že církevní majetek vždy primárně sloužil druhým lidem – ať už to byly školy, nemocnice, sociální služby nebo bohoslužebné objekty,“ přiblížila cíl akce ředitelka Oblastní charity Kroměříž Anna Valachová. V rámci dne otevřených dveří si bude možné prohlédnout celou budovu od 10:00 do 18:00; součástí prohlídky je i výklad o její historii. Jistě zaujme také nevšední pohled do Podzámecké zahrady z terasy objektu a nebude chybět ani malé občerstvení.

Díky tomu, že v ústavu umístěném v objektu „Na Kopečku“ od počátku jeho vzniku pracovaly Milosrdné sestry svatého Kříže (dnes sídlící na Koperníkově ulici), se dochovaly záznamy o jeho historii již od založení. Založení ústavu popisuje první kronikářka takto: „Jeho Eminence nejdůstojnější pán kardinál Bedřich hrabě z Fürstenbergů uskutečnil roku 1892 jedno ze svých šlechetných přání; tím, že založil v Kroměříži chudobinec, kdež by ti, kteří na statcích Jeho pracovali, na starost k práci jsouce neschopní a dostatečných prostředků k výživě nemajíce, mohli bezplatně ve stáří býti zaopatření a obsloužení. Naproti arcibiskupské residenci u vchodu do podzámeckého parku postaven, na místě tří rozbouraných domků, jednopatrový dům s domácí pěknou kaplí. Dům ten jmenován po zakladateli „Friedrichstift“ (Bedřichův chudobinec). … V měsíci březnu 1892 započaly tři sestry sv. Kříže z Choryně zde svou působnost.“

Ačkoliv zakladatel kardinál Bedřich ještě téhož roku v srpnu zemřel, pokračoval Bedřichův ústav ve své činnosti dále podporován svou nadací i dalšími dobrodinci. Sestry ve svých kronikách popisují nejen život v chudobinci, ale také různé významné události, kterými Kroměříž žila – světové války, návštěvy prezidentů, mezinárodní manévry, jubilejní výstavu aj.

Mnohem smutnější období nastává po roce 1948, ačkoliv se sestry snažily pořád udržet dobrého ducha ústavu. Nakonec, po sedmdesáti letech svého působení, musely v roce 1963 odejít. Na krátký čas je vystřídaly sestry sv. Vincence, které byly vyhnány ze své nemocnice z Malého Valu, ale i ty musely odejít a nahradili je civilní zaměstnanci.

Po pádu totality život v domově důchodců Na Kopečku vzkvétal; budova však přestala vyhovovat požadavkům sociálních služeb a senioři byli r. 2005 přestěhováni. Budovu koupil soukromý majitel, který dále umožňuje chod soc. služby. Od r. 2011 zde sídlí charitní služba, která pomáhá lidem s chronickým duševním onemocněním k návratu do běžného fungování.

Bc. Jitka Bittnerová

vedoucí Sociální rehabilitace Zahrada

Oblastní charita Kroměříž

 

 

Dramatické válečné boje u Bedřichova ústavu v roce 1945

 

V dobové kronice Bedřichova ústavu nám tehdejší představená sestra Růžena Bilíková, řeholní sestra sv. Kříže, zaznamenala autentické zážitky z válečných let, zvláště velmi podrobný popis samotného osvobození Kroměříže a bojů, které se odehrály přímo v Podzámecké zahradě a u zámku.

Tato ukázka převyprávěného textu z kroniky dokládá jak významné místo zaujímá budova „Na Kopečku“ v historii města Kroměříže.

 

S každým válečným rokem se situace stále více zhoršovala. Počátkem roku 1945 již bylo všude patrné velké nebezpečí a nejistota. Četné udávání a zatýkání působilo, že jeden druhému nemohl věřit. Drahota stoupala. Různé příkazy německého „vrchnosti“ způsobovaly, že ve společnosti bylo dusno jako v létě před bouří (jak to nazvala sama kronikářka).

Již začátkem dubna 1945 přijelo do arcibiskupského parku mnoho obávaných esesmanů i s vojenskou technikou a zamaskovaní se připravovali na boje. Sestry v Bedřichově ústavu velmi pečlivě střežili dveře, zvláště večer, aby jim do domu nikdo nevnikl. Během dubna naváželi němečtí vojáci v arcibiskupském parku velké zákopy a připravovali se na ostropalbu. Sestry mezitím vybudovaly ve sklepě Bedřichova ústavu kryt, kde nanosily všechno vybavení i s nábytkem a 2. května se tam i s babičkami přestěhovaly. Nakonec se k nim přistěhovali i někteří sousedé.

Ve dnech 2. až 4. května už bylo slyšet palbu velmi blízko až se nakonec bojová linie přesunula až do arcibiskupského parku. Začátek přímého boje popsala představená takto: „A již se boj rozpoutal nad námi, děla houkala, kuličky strojních pušek padaly jako déšť na střechu a granátové koule hvízdaly nad námi. Rumunští vojáci obsadili se zadu kopec Barbořinu. Německé vojsko házelo na ně granáty od hvězdy z lesíka v parku. Viděli jsme s okna u půdy jak granáty vyrývaly na poli ohromné díry. Tak navzájem zápasili a my v hrůze čekali, že do nás může dělová koule zasáhnout. Jen jsme pohlíželi k nebi a ke Svatostánku a o pomoc volali stonásobně, Pane zachraň nás.“

Kolem třetí hodiny odpoledne se podařilo asi třiceti rumunským vojákům celkem bez problému vniknout do parku a přeběhnout kolem Bedřichova ústavu k zámku. Vznikla velká panika. Němci se dali na útěk, vyhodili do vzduchu most přes řeku Moravu a na konec zapálili věž arcibiskupského zámku, kde bylo ukryto mnoho střeliva. Tyto exploze v jediném okamžiky rozbily okna zámku, Bedřichova ústavu i okolních budov, vyrazily dveře a poškodily mnoho okolních budov. Když se sestry snažily vyražené dveře zavřít, vnikly jim do budovy rumunští vojáci a chtěli je postřílet v domnění, že se tam skrývají němečtí vojáci. Naštěstí se podařilo je přesvědčit, že tam nejsou ukrytí ani Němci ani schované žádné zlato. Tak zůstali všichni obyvatelé ukrytí v Bedřichově ústavu na živu, i když tím drama ještě vůbec neskončilo.

Sestry zjistily, že jsou úplně obklopeny rudou září z hořícího zámku, odkud létaly kusy hořících trámů, protože zámek byl plný střeliva. Byl to strašlivý pohled, konec plamene sahal do parku až k jezeru. Ve dvoře ústavu bylo navíc uskladněné uhlí. Sestry i mnozí dobrovolní hasiči hasili celou budovu až do půl noci. Díky tomu, že bylo bezvětří a že se k místu sjelo mnoho dobrovolných hasičů, se podařilo, že se oheň dále nerozšířil.

Zkázu zámku popsala kronikářka takto: „Prohořená věž se sklonila i s roztaveným měděným plechem a s velikým rachotem se zhroutila na nádvoří zámku jakoby žalovala na hroznou křivdu a nevděk, kterým jí bylo splaceno – a v ní zanikly v kopuli všechny památné listy a cennosti tam ukryté.“

V noci ještě bylo stále velké nebezpečí ze strany německých vojsk, ale mezi tím přispěchaly  osvoboditelům na pomoc oddíly z Uherského Hradiště. Ačkoliv ráno 5. května bylo klidné, nebylo ještě vše vyhráno. Sestry daly vojákům snídani. Ovšem vojáci chtěli využít výhodné polohy Bedřichova ústavu a rozhodli se, že budou ze střechy odstřelovat německé vojáky, kteří měli své oddíly za Moravou. Sestry se toho velmi zalekly, protože by se tím již tak zničená budova opět dostala pod palbu. Začaly se tedy úpěnlivě modlit a byly šťastné, že si to vojáci nakonec rozmysleli. Kroměříž byla osvobozena.

 

Bezprostředně po bitvě bylo v malém parčíku naproti reálného gymnázia pohřbeno 24 vojáků a 1 generál, ale za několik měsíců byly jejich ostatky převezeny na hřbitov a s vojenskou poctou pohřbeny. Blízko místa, kde byli vojáci pohřbeni nejdříve, byl pak na památku postaven kříž s rumunským nápisem.

Po těchto hrozných událostech se začalo v Bedřichově ústavu všechno dávat do pořádku.

 

 

 

 

reklamni prouzek

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tyto informace byly vytištěny z portálu Kroměříž.cz [www.kromeriz.cz] – průvodce městem i regionem.
Veškerý obsah je chráněn autorským zákonem a jeho zneužití pro jiné než osobní účely je postižitelné dle Zákona Autorského a pozdějších předpisů.

© 2006, Kroměříž.cz

 
 
 
Ubytovámí
Ubytování ve městě

Hotel Bouček

Hotel Bouček je umístěn v historickém centru města Kroměříže, kde navazuje na tradici...

Restaurace ikona
Restaurace

Caffé Scéna

Nabízíme posezení v příjemném prostředí kavárny a restaurace s širokým výběrem jídel ...

Pamětihodnosti ikona
Pamětihodnosti

Biskupská mincovna

Biskupská mincovna ze 17. století byla po 200let místem ražby mincí a medailí olomouc...

Muzeum Kroměřížska

Muzeum Kroměřížska má své sídlo v Kroměříži, ale spravuje také Zámek Chropyně, Muzeum...

Kostel sv.Jana Křtitele

Stavitelství vrcholného baroka na Moravě představuje kostel sv. Jana Křtitele na Masa...

Kostel sv. Mořice

Kostel sv. Mořice je situován v historickém centru města, na Stojanově náměstí....

 
 
 

Televizní program

Přehled reportáží, pořadů a jejich obsahy.

Inet objednávání - MěÚ Kroměříž

Elektronické rezervace, systém WebCall...

Městský úřad v Kroměříži

Potřebuji vyřídit na MěÚ v Kroměříži...

inzerce

Zápis firem do katalogu

Kroměříž.cz nabízí firmám: propagaci Vaší značky, produktů či služeb, způsob zviditelnění Vaší firmy, informace pro stávající i případné klienty o Vaší nabídce, výrobcích či službách firmy, inzerci na internetu, efektivní formy propagace za příznivé ceny. Napište nám na redakce@kromeriz.cz ...


Důležitá telefoní čísla

 

Užitečné odkazy na internetu

Policie ČR, Městská policie
573 331 153, 573 321 156
 
Počasí
TAXI
573 341 020, 777 686 858
 
Mapy
MÚ Kromeríž
573 321 111
 
Jízdní řády
Infocentrum regionu
573 331 473, 573 334 191
 
Rezervace ubytování
Rychlá lékarská pomoc, LSPP
155, 573 322 580, 573 322 263
 
Kulturní přehledy

Služba a provozovatel:

Kroměříž.cz, Copyright © 1997 - 2007.
Reaia s. r. o., Inetrans, Poski.com
Informace o serveru Kroměříž.cz

Vstup pro inzerenty

Zadejte své přihlašovací jméno a heslo.
V případě, že jste osobní údaje zapomněli,
kontaktujte technickou podporu.
OK
růžek levý růžek pravý