Verze pro PDA

ikonka
Arcibiskupský zámek

Arcibiskupský zámek

Renesanční stavba, na jejímž místě stálo hradisko patrně již v době Velkomoravské říše. Současná podoba budovy pochází z let 1664 - 95, kdy byl zámek za biskupa Karla Lichtenštejna - Kastelkorna po třicetileté válce znovu vystavěn podle návrhů architekta Filiberta Luchese a Pietra Giovanniho Tencally.

Adresa - ukázat na mapě

Sněmovní náměstí 1, Kroměříž 767 01, Tel/Fax: 573 502 011
E-mail: zamek@azz.cz, WWW: http://www.azz.cz

tisktisknout stránku
Zvitšit Zvětšit fotografii

Arcibiskupský zámek v Kroměříži je dominantou historického města Kroměříže a hlavním magnetem návštěvníků památkové rezervace. Jeho vznik a vývoj je spjat s historii olomouckého biskupství a arcibiskupství a poddanské obce olomouckých biskupů, která byla ve 13.století povýšena na město.

Původní hrad a pozdější zámek byly rezidencí olomouckých biskupů a sídlem jejich manské organizace. Na místě původního velkomoravského hradiska vznikl gotický hrad, později přestavěný na renesanční. V třicetileté válce r.1643 a 1645 byl hrad zničen švédskými vojsky a na jeho místě do konce 17.století byl postaven rozhodnutím biskupa Karla II. z Lichtensteina-Kastelkorna honosný raně barokní palác. Italské pojetí dali zámku architekti vídeňského císařského dvora Filiberto Lucchese a Giovanni Pietro Tencalla, kteří se podíleli i na dalších stavbách obnovovaného města. Z původního hradu zůstala spodní část bergfriedu, přestavěného v honosnou 84 m vysokou věž. Na půdorys původního hradu byla vystavěna třípodlažní budova, obklopující nádvoří s arkádami, s venkovními fasádami, členěnými řadami oken,pilastry, lesény a nárožními rizality. Požár v r.1752 vedl k úpravám druhého poschodí, odbourání bastionů na rozích budovy, snesení atikové balustrády a k novému krovu a zakončení věže. Původní vchod do zámku z Podzámecké zahrady tvořily sály salla terreny, v 19.století byl zasypán i příkop před zámkem, oddělující budovu od náměstí. Interiéry zámku sloužily třem funkcím - hospodářské správě biskupství (statky, lesy, továrny, manský systém), reprezentačním účelům (místnosti piana nobile v I. a v II. patře galerie a knihovna) a umístění, příp. prezentaci uměleckohistorických sbírek. Monumentální schodiště přivádí návštěvníka do sálů 1. poschodí.

Lovecký sál s předsíní s instalovanou výzdobou z 19.století ukazuje v předsíni první výrobky hutního průmyslu východní Moravy na odlitcích historických zbraní. Lovecký sál plnil funkci herny a kuřárny. Zbraně, upomínající na vojenskou historii zámku, města a biskupství (husité, Švédi, Turci), jsou doplněny trofejemi jelenů a srnců z lovecké činnosti, typické pro šlechtu Evropy. Stylové jsou i obrazy (kopie Rubensova Lovu na lvy a zátiší malíře A.Coosemanse).

Růžový salon byl přijímacím pokojem pro soukromé a vzácné hosty. Bílý rokokový nábytek, benátské zrcadlo a kříšťálový lustr doplňují obrazy malíře Jacopa Bassana (Svatba v Káni Galilejské a replika originálu z galerie Stavba archy Noemovy z cyklu o Potopě). Koncem 19.století byl interiér doplněn o žardiniéry na růže, fajánsová kamna, portiéru, koberec a erb arcib.Theodora Kohna nad vstupem do Zimního bytu. Soukromé místnosti - pracovna a ložnice, nejsou součástí prohlídkové trasy. Byly zařízeny v 19.století ze sbírek zámku (obrazy J.B. Lampiho: Arcibiskup Rudolf Jan, Josefa Hickela: Císař Leopold II., kopie portrétů Marie Terezie a Frant.Lotrinského,kopie obrazu P.P.Rubense: Svatá rodina se sv. Janem a sv. Alžbětou) a doplněny mobiliářem, zvl.zařízením pseudorenesanční ložnice benátského stylu a plastikou biblické Rút z kararského mramoru od římského sochaře Ciniselliho. Přijímací funkci měl i další pokoj - Carský pokoj, ve kterém i když jen několik dnů, přijímal své hosty ruský car Alexandr III. v srpnu r.1885.

Poradní sál získal své jméno také v 19. století, kdy sloužil k poradám poslanců říšského sněmu, zasedajícího v zámku (1848-1849). Sál měl funkci galerie portrétů nejvýznamnějších olomouckých biskupů a arcibiskupů. Koncem 19. století byly provedeny poslední drobné úpravy Trůnního sálu, který sloužil k oficiálnímu přijetí významných skupin hostů a návštěvníků zámku. Stěny byly v 18.století upraveny na panelovou galerii, ve které byly textilní tapety nahrazeny dřevěným ostěním s rámy a obrazy. Ve stejné době a stejným způsobem byla upravena i Malá jídelna, doplněná stylovým nábytkem v 19. století. Sousední sál patří k nejkrásnějším interiérům v zámku, ale i v naší republice.

Po požáru zámku v roce 1752 shořelo druhé poschodí a střecha severozápadního křídla zámku, kde se propadly i podlahy. Do vzniklé prostory byla vestavěna reprezentační místnost Velké jídelny, dnes známé pod názvem Sněmovní sál. Dnešní název získal v roce 1848, kdy byl místem konání rakouského Říšského sněmu. Autorem úpravy byl inženýr architekt Jan Antonín Grünenberg, který zvolil rokokový sál (40 x 20 x 17 ) se štukovou výzdobou Karla Kellera, 22 lustry a nástropním obrazem (400 m²). V roce 1900 a v letech 1970-75 byl sál restaurován. V předsálí Sněmovního sálu byly původně umístěny skříně se stolním náčiním pro 600 stolujících v jídelně. V letech 1998-1999 byla odkryta výzdoba stěn předsálí z 18.století (al secco). Druhé soukromé apartmá,zvané Letní byt vznikl ve stejném období jako sál i ve stejném slohu. Komplex čtyř místností sloužil k ubytování arcibiskupů v letním období. Ve druhém patře byla ve stejné době obnovena zámecká Kaple sv.Šebestiána. Původní kaple na rohu bývalého hradu byla při obnově zámku v 17.století zrušena a kaple přemístěna do 2.poschodí do rohového rizalitu, kde získala dnešní podobu na konci 19.století. Poslední úpravy byly provedeny po roce 1960, kdy byl do kaple vrácen původní dřevěný oltář.

Druhou nejznámější místností zámku je Manský sál ve 2.patře, upravený po požárů reprezentativním způsobem. Stěny z umělého mramoru a zlacená štuková výzdoba je i s krbem dílem italských štukatérů. Honosnou fresku vytvořil Fr.Ant.Maulbertsch na námět oslavy historie manského systému olomouckých biskupů. Kromě opravy nástropní fresky nebyla místnost od 18.století upravována. Vedlejší sál bývalé manské registratury byl začátkem 20.století změněn na Novou knihovnu. Původní skříně byly na začátku sedmdesátých let 20.století opatřeny kovovými mřížemi.

Tři sály patří tzv. Staré knihovně. Předsíň, předsálí a velký sál jsou vybaveny bohatě zlacenými barokními dřevěnými skříněmi z 18.století (s kováním a mřížemi z 19.století). Inventář je doplněn o vyřezávanou balustrádu a 4 historické glóby a v předsálí o velký stůl k uložení sbírek kresby a grafiky. Stropy předsíně a velkého sálu zdobí fresky brněnského malíře Josefa Sterna. Fresky byly v letech sedmdesátých 20.století restaurovány pro poškození vodou po hašení zámecké věže v r.1945.

Zahradní křídlo 2.poschodí slouží k umístění sálů zámecké obrazárny. Z původních 4 sálů v době přelomu 19. a 20.století se rozšířila expozice obrazové sbírky na 9 sálů v sedmdesátých letech 20.století. Instalace byla přebudována a obrazárna zpřístupněna znovu v roce 1999.

duben - říjen pouze víkendy
9 - 16 hod. + ohlášené skupiny
květen, červen, září
9 - 17 hod.
červenec, srpen
9 - 18 hod.
reklamní pruh
Normalni verze