Naše tužby nás činí chudobnými..

Datum: 7. 3. 2009, autor: Ludvík Šojdr, Funkce: Tisk

Zamyšlení nad životem

„Kdo jednou pohrdl světem, musí se podobat soše, která se nijak nevzpírá, chce-li ji někdo obléknout do rozedrané látky, ani se nebrání, chce-li ji zbavit purpuru, kterým byla ozdobena.“

   Je lépe být šťastnějším nad všechny bohaté než sám být boháčem. A není to ani příliš nesnadné: stačí, když po ničem netoužíme, neboť tužby a přání dělají člověka chudým.

   Přílišnou starostí o věci zbytečné a netrpělivým snášením své chudoby děláme se sami nešťastnými. Kdybychom chtěli chudobu opravdu snášet, zmizely by všechny potíže. Štěstí nespočívá v penězích.

   Je tedy lépe být pánem svého štěstí než jeho otrokem.  Ten, kdo umí jeho dary pohrdat, je pánem; kdo se po nich shání, je otrokem. Ti trpí touto nezhojitelnou nemocí, kteří, i když mají všeho dost, chovají ještě další přání. Nemohou svoji žízeň nikdy uhasit.

   Při užívání věcí má rozhodovat nutná potřeba, ne chtivost. Je toho vlastně málo, co opravdu potřebujeme, proč si tedy připouštět starosti o zbytečnosti. Šťastnějším byl Iros¹, spokojený se svým údělem, než Krésus², který chtěl mí stále víc.

¹ Iros, žebrák v domě Odyseově

² Krésus, bohatý lydský král (asi 550 př. Kr.)

                                                    Gabriel Hevenesi – Jiskry sv. Ignáce