Den Ivana Hoffmana: Čekání na demolici

Datum: 24. 7. 2018, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Den Ivana Hoffmana: Čekání na demolici

Možná už v polovině srpna začne demolice nepřehlédnutelných budov Transgasu na Vinohradské třídě v Praze. Zastáncům této stavby ze 70. let se nepodařilo přesvědčit ministerstvo kultury ani Národní památkový ústav, aby objekty Transgasu byly prohlášeny kulturní památkou.

Podle památkářů „areál nevytváří městotvorné prostředí a hmotově i měřítkem poškozuje prostředí městské památkové zóny“. Jinak řečeno, stavba je to škaredá a jediným důvodem pro její zachování by bylo zjištění, že se městu podařilo integrovat tuto ojedinělou architekturu spojující prvky brutalismu, technicismu a postmoderny. Integrace se ale nepodařila. Transgas zůstal brutální, tak jak byl postaven, čas s tím nic neudělal a v okolní zástavě působí jako pěst na oko.

Transgasu by možná nakonec jeho originální šerednost prošla, ale má smůlu, že se nachází na příliš lukrativní parcele. Demolici nebude veřejnost brát jako barbarství, ale jako odstranění něčeho, co se nepovedlo. Budovy, které na uvolněné parcele vyrostou, splynou elegantně s okolím a postmoderní brutalismus nebude na pražských Vinohradech nikomu chybět.

Případ Transgasu ovšem není typický. Architektura je hmotným dědictvím, ke kterému přistupujeme konzervativně. Styly, ve kterých jsou budovy postaveny, zanikají, aniž by se automaticky bořily gotické, barokní, secesní anebo klasicistní stavby. Konec konců i paneláky přežily pád socialismu a slouží i ve zcela jiném režimu. Pro starou architekturu se hledá nové využití, opravy a rekonstrukce se provádějí moderními technologiemi, restaurátoři vracejí rekonstruované stavby do původního stavu, protože se neradi vzdáváme toho, na co jsme zvyklí, kolem čeho celý život chodíme.

Pravdou ale je, že takových důvodů k demolici, jakým je Transgas, moc není. V historii architektury šlo naštěstí o slepou cestu.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku