Co nám přineslo setkání Taizé v Praze?

Datum: 19. 1. 2015, autor: Redakce , Funkce: Tisk

Arcibiskupské gymnázium Kroměříž

Co nám přineslo setkání Taizé v Praze?

Evropského setkání mladých Taizé, které proběhlo od 29. prosince 2014 do 2. ledna 2015 v Praze, se účastnili také studenti Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži. Ochotně odpověděli na několik otázek a jejich odpovědi mohou být inspirací a povzbuzením pro nás ostatní.

1) Proč jste se rozhodli jet na setkání do Prahy?

•Rozhodl jsem se, protože jsem nikdy nebyl na tak velkém setkání křesťanské mládeže.

•Chtěl jsem to vyzkoušet, protože to bylo v Praze – finančně přístupné. Jeli tam i mí přátelé, kteří mě motivovali. Byl jsem zvědavý, co si mám představit.

•Ještě nikdy jsem nebyl na Taizé, byl jsem zvědavý, rodiče mi to doporučili. Byli tam před 20 lety.

•Protože mi to bylo doporučeno od vícero lidí z mého okolí a já sám jsem to považoval za hodnotnou akci.

•Když jsem se na setkání Taizé přihlásila, skoro jsem nevěděla, do čeho jdu, ani co mě čeká. Chtěla jsem poslední týden v roce strávit se svými přáteli na nějaké velké duchovní akci. No a celoevropské setkání v Praze byla skvělá příležitost.

•Protože mi o tom řekl kamarád. Dále mi to doporučovala i maminka, která na tomto setkání taky byla.

•Chtěl jsem poznat, jestli je skutečně možné modlit se v takovém množství lidí různých vyznání a z různých částí Evropy. Dále také určitě prožít pěkné chvíle s přáteli, s Bohem a seznámit se s novými lidmi.

2) Jak hodnotíte organizaci a průběh setkání?

•První den mírně chaotické, zbylý průběh proběhl poměrně hladce. Bydleli jsme bohužel daleko od centra, každý den jsme museli dojíždět hodinu a půl hromadnou dopravou, což způsobilo, že program byl nabitý a někdy jsem i trochu nestíhal. Jinak bez připomínek.

•Každodenní dojíždění městskou dopravou jsem bral jako nutné zlo, které ale na druhou stranu vedlo mnohdy k setkáním s ostatními poutníky, které by člověk jinak sotva potkal. Také jsme dostali možnost nahlédnout do mnoha nádherných pražských kostelů.

•Myslím si, že zorganizovat akci pro několik tisíc lidí je velmi náročný úkol. O to víc jsem byla překvapená, jak dobře si s ním organizátoři poradili. Všechny informace jsme dopředu dostali, věděli jsme, kdy, kam a jak se máme dostavit, co nás čeká. Všichni hosté měli kde spát, na každého vyšlo jídlo. Co mi trochu vadilo, byla stereotypnost programu – vlastně každý den probíhal stejně. Jediná změna byla v místě konání odpolední a večerní modlitby. Naopak se mi ale líbilo ranní setkání ve skupinkách v našem hostitelském společenství, kde jsme se mohli setkat s věřícími z celé Evropy, procvičit si angličtinu a také si společně povídat o víře. Nabídka workshopů byla velmi pestrá a myslím, že všichni museli mít problém si vybrat jenom jeden, kterého by se rádi zúčastnili.

•Organizace se sice chvíli rozjížděla, první den byly trochu zmatky, ale hned další den bylo naprosto vše bezproblémové. Organizátoři si uměli hravě poradit s velkým návalem :-). Nevěděl jsem přesně, co očekávat, a chtěl jsem se nechat překvapit a také díky tomu se mi průběh setkání líbil.

•Organizace i průběh setkání se mi líbila. Obdivuji organizátory, že setkání naplánovali tak, že probíhalo bez problémů i přesto že tam bylo okolo 25 tisíc lidí.

•To je těžké hodnotit, nemám totiž s čím srovnávat. Každopádně, pokud už musím, tak v porovnání například se setkáním mládeže ve Žďáru v roce 2012, byla organizace o něco horší. Je to ale pochopitelné, protože v Praze bylo pětkrát více účastníků. Sem tam jsme museli přetrpět dlouhou frontu na jídlo, zimu, časově náročné přesuny a podobně. Rozhodně to ale nebylo nic, co by nějak přispívalo ke špatné náladě. Spíše naopak, aspoň měl člověk čas seznámit se s lidmi kolem, popovídat si a něco nového se dozvědět.

3) Co osobně ti toto setkání přineslo?

•Když jsem počkal, až odejde většina lidí, člověk mohl zažít poklidné chvíle, Bůh se mohl člověka dotknout. Jinak procvičení jazyků, poznání nových lidí z různých zemí Evropy. Co se mi nelíbilo: zpívání stejných písniček po sobě, monotónní. Ekumenické – pěkné, že to bylo propojené, ale chyběla mi Eucharistie.

•Měl jsem možnost poznat mnoho skvělých lidí a také jejich názory, měli jsme totiž v programu vyhrazené místo na diskuzi (probíhala v angličtině, takže jsme si mohli procvičit naše znalosti). To pro mě jistě bylo velkým přínosem, poznat i cizí kultury (zvláště po náboženské stránce, mnoho účastníků bylo jiného, než římskokatolického vyznání) a moci se poté společně s nimi v jednotě modlit.

•Moc se mi líbily dopolední modlitby se zpěvy, podle mne ty zpěvy pomáhají člověku zakoušet alespoň trochu z nebeské krásy již tady na zemi. Moc pěkné taky bylo, že šlo o ekumenické setkání, a tudíž člověk měl možnost se sdílet nad slovy evangelia s křesťany mnoha různých denominací. Je ale pravda, že každá bohoslužba bez Eucharistie je trochu „suchá“. Také workshopy byly skvělé, na filozofické fakultě UK, kde měli přednášky například teolog Tomáš Halík nebo ekonom Tomáš Sedláček, bylo oba dva dny narváno. Celkově hodnotím moc pozitivně a doporučuji všem!

•Z Prahy jsem si odnesl mnoho pozitivních zážitků a zkušeností. Také se mi líbilo vidět tolik mladých věřících lidí pohromadě a myslím si, že na to budu ještě dlouho vzpomínat.

•Jednota křesťanů pro mě přestala být jen prázdným a nenaplnitelným pojmem, o kterém se sice hodně mluví, ale tak nějak si nedokážeme představit, že by byla možná. Dále mi to přineslo velkou úctu ke všem lidem. Protože, když tam člověk sedí a modlí se, tak je mu úplně jedno, kdo je vedle něho, jakou má barvu pleti, kolik peněz vydělává, jestli je to muslim, žid nebo křesťan, ale najednou se největšími hodnotami pro člověka stávají láska, přátelství, vzájemné porozumění, jelikož tak nějak v srdci cítí a ví, že to je to správné a dobré. Žádná nenávist a válka, ale láska a porozumění.

4) Nějaký silný zážitek, zkušenost?

•Můj největší zážitek z Taizé byla poslední večerní modlitba konající se v katedrále sv. Víta. Poprvé jsem měla příležitost si tuto starou katedrálu prohlédnout zevnitř. Atmosféra tohoto místa a přítomnost tolika modlících se křesťanů jenom prohloubila celý můj zážitek ze setkání a díky tomuto večeru se pro mě setkání Taizé stalo nezapomenutelným.

•Jednou jsme večeřeli blízko vstupu do jídelny (v jedné z hal Letňan) a měli jsme možnost pozorovat nově příchozí. Ještě nikdy jsem neměl tu možnost vidět takové množství lidí, jednotné, radostné a odhodlané šířit ve světě mír, lásku, pokoj…

•Zpočátku bylo trochu těžké se na společných modlitbách jakoby „setkat s Bohem“. Přece jenom tam bylo někdy trochu rušno. Nicméně druhý den jsem si vzpomněl na slova P. Stušky, bývalého kaplana na AG, který jednou v Medjugorji radil, jak se na pouti potkat s Bohem. Říkal, že je nutné se ztišit, zpomalit a otevřít své srdce, uši, hlavu, zkrátka všechno, co mám, Bohu. No a tak jsem přesně toto při druhé večerní modlitbě udělal. A ke konci jsem pocítil něco tak nádherného a tak hlubokého, že to snad ani nedovedu popsat, ale pokusím se. Prostě si představte, že Vás někdo pevně, ale opravdu pevně obejme a řekne vám, mám tě rád, miluji tě, neboj se, jsem s tebou. V tu chvíli jsem měl slzy v očích a v naprostém úžasu a zbaven jakýchkoli slov, němý podobně jako Zachariáš, jsem odjížděl zpátky domů.

Za odpovědi děkujeme Petře B., Jakubovi G., Josefovi K., Martinovi V., Jendovi D., Jakubovi K.

Zdroj: agkm.cz