Princip semaforu

Datum: 5. 8. 2014, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Princip semaforu

Dnes je tomu přesně sto let, co byl v Clevelandu instalován první elektrický silniční semafor. Mužem, který zareagoval na poptávku regulovat provoz na křižovatce a přišel s nápadem rozjíždět se na zelenou a zastavovat na červenou byl jistý James Hodge. Po technické stránce se semafor rychle vyvíjel a zdokonaloval, ale princip je sto let stejný: Pokud se na křižovatce rozhodneme místo zápasu kdo z koho vzájemně si dávat přednost, pak se všichni bezpečněji a rychleji dostaneme k cíli.

Ve světě křížících se osobních, skupinových, státních či velmocenských zájmů je analogií semaforu snaha o prosazení principu win-win nad odvěkým win-loose. Jestliže vidíme, že na křižovatce není nutné se řídit právem silnějšího, logicky se zamýšlíme, proč v jiných situacích, kdy se naše zájmy kříží se zájmy druhých, nehledáme řešení, při kterém by nikdo neutrpěl škodu, anebo úraz. Nejpozději se vznikem semaforu je jasné, že dohoda ve společném zájmu možná je. Pokud k dohodě nedochází, je to proto, že o ni nestojíme.

Bývají to ti nejsilnější, které vždy napadne, že je semafor na křižovatce jenom zdržuje. Přestanou dávat přednost, když nabudou dojmu, že nemusí. Proč by měli ze situace, kdy se kříží různé zájmy, vyjít jako vítězové všichni, když mohu být vítězem sám? Nevyhnutelným důsledkem takového chování je havárie, kterou nejhůř odnese ten, kdy si namyšleně nepřipustil, že také může skončit potlučený s rozmlácenými skly a pokřivenými plechy. První semafor se zjevil týden po začátku první světové války. Pozdě? Sotva, když princip semaforu nezabránil té druhé a kdo si připadá nejsilnější, nedává přednost ani dnes. V politice se semafor pouští až po havárii.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde...