Chudoba

Datum: 29. 5. 2014, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Chudoba

Když se konstatuje, že je u nás chudobou a sociálním vyloučením ohroženo půl druhého milionu lidí, zní to hrozivě. Když se totiž řekne chudoba, anebo bída, vybavují se nám oběti hladomoru, uprchlíci v utečeneckých táborech, žebrající bezdomovci, špinavé děti v nuzných chatrčích… Moderní chudoba statistiků ovšem takto nevypadá. S ohledem na opravdovou bídu v nejchudších částech světa bychom možná u nás měli hovořit o tom, že půldruhého milionu lidí je u nás ohroženo absencí blahobytu.

Absence blahobytu je vcelku přesvědčivě statisticky dokumentována například počtem lidí, kteří si mohou dovolit maso jen třikrát týdně, chybí jim nejméně čtyři z devíti samozřejmých věcí, jako je telefon, pračka, televize či auto a nemohou jednou ročně vyrazit na týdenní dovolenou. Na absenci blahobytu se zpravidla neumírá, ale to neznamená, že nepředstavuje problém. Lidé trpící absencí blahobytu totiž ne vždy dobře nesou porovnání s těmi blahobytnými. Prohlubující se sociální nerovnost štve lidi víc, než jejich reálná životní úroveň, se kterou jsou mimochodem spokojeny tři čtvrtiny lidí.

Moderní středoevropská statistická chudoba je sice nesrovnatelně pohodlnější, než chudoba v rozvojovém světě, či chudoba našich středověkých předků, nicméně být ve společnosti na spodních příčkách žebříčku je pro řadu lidí ponižující. Především jsou-li to lidé, kteří v produktivním věku přijdou o práci, anebo lidé mladí, o které po škole bez praxe není zájem. Nejde jen o peníze, ale též o pocit křivdy, že nejbohatšími se u nás nestávají ti nejšikovnější, nejvzdělanější a nejpilnější, protože kvůli absenci právního státu nemají šanci konkurovat spekulantům, zlodějům a podvodníkům.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde.