Oslavy šedesátých narozenin Maxe Švabinského
..v Kroměříži v roce 1933..
Oslavy šedesátých narozenin Maxe Švabinského v Kroměříži v roce 1933
Výstavní prostor - schodiště Muzea Kroměřížska,
Velké náměstí 38, Kroměříž
Od 1. února do konce roku 2013
Připomínka 140. výročí narození slavného a významného kroměřížského rodáka, malíře a rytce, Maxe Švabinského v Muzeu Kroměřížska začíná!
Muzeum Kroměřížska vystavuje fotografie z poslední návštěvy Maxe Švabinského v Kroměříži. Jedná se o výběr sedmnácti fotografií, které jsou vybrány z větší kolekce snímků dokumentujících oslavy šedesátin Maxe Švabinského v Kroměříži v roce 1933.
Historička muzea Mgr. Markéta Mercová v doprovodném textu zmiňuje:
„Bylo to naposledy, kdy Max Švabinský osobně navštívil Kroměříž. Po další léta udržoval kontakt s rodným městem již pouze prostřednictvím korespondence nebo občasnými návštěvami Kroměřížanů v Praze. Na sklonku života se pak alespoň symbolicky do Kroměříže vrátil v několika příležitostných grafických listech, na kterých se zpodobnil v zákoutích Květné a Podzámecké zahrady.“
Dokumentace oslav Švabinského šedesátin se stane součástí rozsáhlejší výstavy Kroměřížské události, která bude otevřena v květnu 2013 – kolem 150, mnohdy doposud nevystavených
fotografií, bude zachycovat významné události, jak byly zachyceny různými fotografy.
Oslavy šedesátých narozenin Maxe Švabinského v Kroměříži v roce 1933
Ve třicátých letech 20. století žila Kroměříž pokojným životem malého města, které se postupně vyrovnávalo s přetrvávajícími problémy způsobenými I. světovou válkou. Městská rada, v čele se starostou Josefem Jedličkou, která byla nakloněna stavebnímu rozvoji a modernizaci města, podporovala i činorodý spolkový život.
Jedním z hlavních hybatelů spolkového dění ve městě a neodmyslitelnou součástí kulturního a společenského života byl Klub přátel umění, založený v roce 1923. Vznikl z potřeby účelné propagace výtvarného umění, ale především si stanovil za cíl sledovat a propagovat tvorbu významného kroměřížského rodáka, malíře a grafika Maxe Švabinského (1873–1962). V roce 1933 pracovali ve výboru asi stosedmdesátičlenného Klubu přednosta stavebního úřadu a bibliofil ing. Stanislav Švehla, spisovatel Jindřich Spáčil, prof. Josef Hilgartner, ilustrátor František Vrobel, pedagog a malíř Vladimír Beck, architekt Stanislav Musil a další. Klub udržoval se Švabinským neustálý kontakt, a právě rok 1933 se zdál být nanejvýš vhodný ke jmenování Maxe Švabinského čestným členem Klubu, a to při příležitosti oslav jeho šedesátých narozenin. Symbolickým vrcholem se pak mělo stát odhalení pamětní desky na umělcově rodném domě v Jánské ulici spojené s jeho návštěvou Kroměříže, o to vzácnější, že Švabinský své rodné město navštěvoval sice rád, ale zřídka. Myšlenka vlastní pamětní desky jej však oslovila i s ohledem na jeho starou matku, dožívající v Praze, která svůj nelehký život zasvětila péči o jediného syna, podpoře jeho talentu a vztahu k umění. Marie Švabinská se vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu nemohla oslav osobně zúčastnit, ovšem tento problém se podařilo vyřešit vyjednáním přímého rozhlasového přenosu z Kroměříže prostřednictvím Radiojournalu Brno.
Švabinský byl prvním výtvarným umělcem, který měl mít ve městě umístěnu pamětní desku. Toto ocenění přišlo právě v době, která pro něj byla tvořivá a úspěšná v uměleckém i osobním životě. V roce 1932 se podruhé oženil, tentokrát s Annou Vejrychovou, vede malířskou školu na pražské Akademii, věnuje se grafické tvorbě i malbě. Je jmenován doživotním členem - korespondentem L´ Institut National de France, v Madridu pak akademikem - korespondentem Real Academia de Bellas Artes. V roce 1931 dostává Velkou výroční cenu České akademie věd a umění za monumentální plátno Žně, vystavuje doma i v zahraničí. V roce 1933 získává prestižní zakázku k vytvoření jednoho z oken v katedrále sv. Víta.
Právě v tomto období byl osloven Klubem přátel umění, který si dobrovolně vzal na svá bedra náročný úkol - připravit ve dnech 16. a 17. září 1933 v Kroměříži oslavy umělcova jubilea, přičemž bylo vnímáno jako povinnost celého města projevit pozornost velkému rodáku odhalením pamětní desky a slavnostním večerem. K uměleckému ztvárnění desky byl vybrán pražský sochař a medailér Josef Šejnost, který měl pro tuto příležitost připravit k prodeji i plakety s portrétem jubilanta. Na odlití desky do bronzu se nabídly brněnské Závody pro umělecko-průmyslové práce kovové Franty Anýže, které pro Kroměříž zhotovily již pomník J. A. Komenského. Deska měla být doručena po 15. srpnu a osazena až po obnově fasády domu Ludmily Vlkové v Jánské ulici č. 15. V červenci roku 1933 výbor Klubu požádal dopisem městskou radu, aby nově vybudované levé nábřeží řeky Moravy neslo jméno Maxe Švabinského. Návrh byl schválen a zároveň město přijalo oficiální záštitu nad pořádáním oslav, jejichž součástí byla řada doprovodných akcí. V knihkupectvích, ve školách i v městské knihovně byly zpřístupněny výstavky uměleckých publikací a reprodukcí děl Maxe Švabinského, jako předfilm při běžných představeních byl průběžně promítán film o Švabinském, který poskytla Národní galerie.
Max Švabinský přijel vlakem na kroměřížské nádraží v sobotu 16. září o půl třetí odpoledne, v doprovodu své manželky Anny, akad. sochaře Šejnosta, majitele grafického závodu Štence a univ. profesora Žákavce. Po uvítání starostou města Josefem Jedličkou a předsedou Klubu přátel umění Stanislavem Švehlou si prohlédl unikátní sbírku grafiky v arcibiskupském zámku, prošel se Podzámeckou zahradou a ulicemi města, kde na řadě míst vzpomínal na doby dětství a mládí. Zastavil se i na starém hřbitově a v tzv. Octárně, kde měl svůj první ateliér.
Ještě ten večer se zúčastnil oslav v sále Měšťanského nadsklepí a Sokolovny, kde mu po slavnostních projevech byla odevzdána adresa čestného členství Klubu přátel umění, setkal se zde s bývalými spolužáky a podepsal řadu pamětních knih.
V neděli 17. září, po 8. hodině ráno se začali do města sjíždět představitelé kulturního a uměleckého života z celé republiky. V Jánské ulici se shromáždila, mimo cizích hostů a přátel Švabinského z Prahy, reprezentace kroměřížské vojenské posádky, okresního úřadu, výboru a zastupitelstva, všech státních úřadů, škol atd. Přesně v 11 hod. se dostavil i Max Švabinský s manželkou a po Javůrkově sboru Na Moravu, v podání mužského sboru Moravana, zahájil slavnostní akt ing. Švehla, který vyzdvihl význam celé slavnostní události. Po něm se ujal slova univ. profesor dr. Žákavec, přičemž v závěru jeho projevu byla odhalena pamětní deska, kterou starosta Jedlička oficiálně přijal pod ochranu města. Za hosty promluvil zástupce akademie věd a umění prof. Šaloun a po něm za výtvarný spolek Mánes architekt Gočár, za Spolek českých umělců grafiků Hollar malíř a grafik Silovský, za brněnský výtvarný spolek Aleš arch. Hrdlička a řada dalších. V závěru ing. Švehla přečetl doručené dopisy a telegramy, mezi jinými i z kanceláře prezidenta republiky, Národní rady čsl., Akademie výtvarných umění, prezidia hlavního města Prahy. Smetanovým sborem Věno byla pak celá slavnost ukončena a hosté se odebrali na společný slavnostní oběd.
Před úterním odjezdem do Brna, kam Švabinského pozvali zástupci výtvarného spolku Aleš, a kde byl jmenován spolu se skladatelem Josefem Sukem čestným doktorem filozofie Masarykovy univerzity, měl umělec ještě možnost znovu si v klidu prohlédnout město, zahrady, promluvit s lidmi.
Bylo to naposledy, kdy Max Švabinský osobně navštívil Kroměříž. Po další léta udržoval kontakt s rodným městem již pouze prostřednictvím korespondence nebo občasnými návštěvami Kroměřížanů v Praze. Na sklonku života se pak alespoň symbolicky do Kroměříže vrátil v několika příležitostných grafických listech, na kterých se zpodobnil v zákoutích Květné a Podzámecké zahrady.
Markéta Mercová
