Církve v restituci

Datum: 16. 7. 2012, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Církve v restituci

Spor o církevní restituce je poněkud chaotický. Racionální argumenty se v něm mísí s emocemi a k tomu se úspěšně míchají hrušky a jablka.

Zásadní přístupy jsou dva: Stoupenci církví zdůrazňují, že jde spíše dobré mravy, než o peníze. Co bylo ukradeno, má se okradenému vrátit. Společnost podle nich nemůže dobře fungovat, nejsou-li v pořádku účty a nejsou-li dodržovány zákony. Odpůrci církví pak buďto zpochybňují nároky církví, anebo tvrdí, že církve peníze nepotřebují, neboť jejich úkolem je pečovat o lidské duše, nikoli podnikat.

Obě strany mají pravdu. Není žádný důvod, aby lup zůstal zloději (bývalému režimu), anebo jeho dědici (současnému režimu). Současně je nepochybné, že církvím sluší skromnost a jejich bohatství by mělo být spíše duchovní povahy, než té hmotné. Správně by tedy právní stát měl ve vlastním zájmu ukradený majetek církvím vnucovat a církve by se s ohledem na své duchovní poslání měly vracenému majetku bránit. S církevními restitucemi tedy nemáme jeden problém, ale dva. Nenechavý stát a majetkuchtivé církve.

Co je pak na diskusi o vyrovnání se státu s církvemi mimořádně trapné, je dvacet let trvající neschopnost vyjednavačů dobrat se nějakého kompromisu a věc konečně uzavřít. Nechuť majetek vracet a neochota na majetek rezignovat jsou dvě strany stejné falešné mince. Nedořešené restituce blokují nakládaní s parcelami a nemovitostmi, ale to není to nejhorší. Mrzutější je vidět jak zde politici pohrdají právem a duchovní zapomínají, že spíše velbloud projde uchem jehly, než boháč do království nebeského... Církevní restituce mají jediné důstojné a elegantní řešení. Že se lup vrátí a že bude s poděkováním odmítnut.