Nezbytné divadlo

Datum: 27. 4. 2011, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Nezbytné divadlo

Že většina poslanců vládě nevysloví nedůvěru, se vědělo předem. Spor mohl být leda o to, jestli se jednalo o zbytečné divadlo, anebo o divadlo užitečné.

Nejspíše se ale jednalo o divadlo nezbytné. Vládní strany svým počínáním v uplynulých týdnech opozici k návrhu hlasovat o důvěryhodnosti vlády přinutily. Kdyby opozice hlasování nevyvolala, mohli by si občané pomyslet, že se nic nestalo, vláda že je pro opozici důvěryhodná a opozice že je s politickou situací srozuměna, smířena či dokonce spokojena.

Politikům se u nás již delší dobu věřit nedá, bez ohledu na to, jestli si důvěru odhlasují či neodhlasují. Je to patrné z toho, co činí i nečiní, z toho jak mluví, jak se chovají. Jsou nedůvěryhodní už od pohledu, zblízka stejně jako z odstupu a sotva to bude lepší, nezmění-li se zcela zásadně volební zákon, ale také politický systém. Pro pochopení vážnosti situace je nezbytné vidět politiky, jak hlasují o důvěře v sebe sama za situace, kdy se na ně občané už vážně zlobí, smějí se jim, anebo jimi otevřeně pohrdají.

Politici jsou mimo. Vládní i opoziční. Pozná se to podle toho, jak těm vládním není trapné rozhodovat o občanech, z nichž většina si jich neváží ani necení a ti opoziční se nestydí ve sněmovně sedět s lidmi, o kterých přitom tvrdí, že občanům v této zemi záměrně škodí. Hlasování o nedůvěře není třeba brát pouze jako parlamentní či ústavní proceduru. Není to jen rvačka o moc, za kterou se vždy skrývá rvačka o peníze. Je to rovněž příležitost pro občana, aby si ze všech možných úhlů prohlédl a prožil politickou bídu či bídu politiky a politiků v autentickém dramatu, jež balancuje mezi fraškou a tragédií. A to není nikdy zbytečné.
 

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde