Gentleman

Datum: 10. 1. 2011, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Gentleman

Jiří Dienstbier se stal ministrem zahraničí v době, kdy politika ještě nebyla sprostým slovem, nýbrž posláním. Hvězdným okamžikem jeho života bylo stříhání ostnatého drátu na hranici s Německem.

Jako šéf československé diplomacie byl u všeho podstatného, co tenkrát hýbalo světem. Je to v jeho skvělé knížce vzpomínek Od snění k realitě. Kromě štěstí být v pravé chvíli na pravém místě ovšem Jiřího Dienstbiera potkalo i štěstí nebýt u toho, když se vysněná realita měnila ve zlý sen. Měl zásluhy o to, co přišlo a nebyl spoluvinen tím, na co se to zvrhlo. Jak se mu to podařilo?

Vybavilo se mi, jak v bouřlivém listopadu 1989 stál Jiří ve dveřích našeho bytu. Zmoklý a zablácený pronesl větu, kterou jsem mu později připomínal: „Vím, že gentleman by se neměl zouvat, ale neurazíte-li se, nerad bych vám tady roznesl bahno.“ Má žena mu prohřešek proti etiketě s úlevou odpustila a nabídla přezůvky.

Vzpomínáme na Jiřího Dienstbiera, jako na okouzlujícího člověka s vybraným chováním a vybavuje se nám jen pár podobně noblesních gentlemanů. Pavel Tigrid měl i v soukromí tento dar. Anebo Karel Kryl.

Kromě toho, že byl Jiří Dienstbier gentlemanem, byl také frajer. Nikdy se nebál říct, co si myslí, ať už to bylo za komunistické normalizace, anebo když byl zvláštní zpravodajem OSN pro bývalou Jugoslávii. Nepřemýšlel, co se vyplatí, ale co je správné.

S odchodem lidí, jako byl Jiří Dienstbier, se vytrácí pojetí politiky jako usilování o lepší svět. Přežívá politika jako technologie moci, která občana ponižuje a uráží. Jenomže, nebylo tomu stejně i před listopadem?

Gentlemani a frajeři jako byl Jiří Dienstbier, tu někde jsou. A jednou po nich zas bude poptávka.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde