Datum: 27. 10. 2010, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Zase horší

 

Česko se v žebříčku Transparency International opět sesunulo níž do bahna korupce. Prý hlavně proto, že politici proti korupci nic neudělali, neboť se rok a půl permanentně vedla volební kampaň.

 

Žebříček vnímání korupce, o kterém je řeč, je uznáván všude ve světě. Umístit se špatně znamená ostudu. Současně je ale potřeba vědět, že se zhoršujeme ve zhoršujícím se světě, z čehož plyne, že jsou stále vzácnější dobré příklady, které by nám mohly být vzorem. Polepšit se není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

 

Jde o to, že si pod korupcí setrvale představujeme pokoutně podstrkované úplatky, obálky s bankovkami, co končí v kapse někoho s razítkem anebo někoho, kdo umí dohodit státní zakázku. To se pravda stále děje, ale není to to nejnebezpečnější. Principem korupce je získat nečestně výhodu nad konkurencí obcházením regulérní soutěže. A toto se stále častěji děje zcela veřejně. Korupce je legalizována v nejrůznějších podobách: Někdy se tváří jako pobídka pro investora, jindy je dotačním titulem, pak se maskuje jako sleva na dani anebo se předvádí jako emisní povolenka. Kam se podíváme, všude se obchází regulérní spravedlivá soutěž, podvádí se a korumpuje ve velkém, často rovnou globálně a to nikoli pokoutně, nýbrž s velkou reklamou, elegantně s motýlkem.

 

Transparency International měří vnímání korupce, jako by byla šance s korupcí zatočit. Vybízí k průhlednosti, otevřenosti, informovanosti a takováto osvěta je nepochybně dobrá věc. Mrzuté ale je, že kdo se v dnešním globálně korumpovaném světě korupce zřekne, toho ostatní sežerou. Proč tedy nebýt korupčníkem? Nikoli kvůli výhodě, ale kvůli vlastnímu svědomí. Pro ten pocit, že nejsem darebák.

 

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde