Prezident ve sněmovně

Datum: 8. 9. 2010, autor: Redakce , Funkce: Tisk

..Ivan Hoffman, komentátor Deníku..

Prezident ve sněmovně

Pan prezident ve svém projevu k poslancům zmínil, že k nim nepromluvil už sedm let, ale neřekl proč. Že by jim neměl co poradit?

Anebo spíše tušil, že o jeho rady nebude zájem? Jisté je, že prezidentových projevů k poslancům se nikdo nahlas nedožadoval a že ani nikomu nechyběly. Tradiční jsou novoroční projevy prezidentů, které se zpravidla nesou v přátelském, svátečním duchu. Prezident se v nich obrací k občanům a s politikou příliš neobtěžuje, pomineme-li nabádání občanů, aby šli k volbám. Místo toho nám prezident ze srdce všechno možné přeje: zdraví, štěstí, optimizmus, úspěchy v práci či osobním životě…

Z toho, co včera Václav Klaus pronášel v parlamentu, bylo patrné, že řeší vlastní agendu, která je z hlediska toho, co nás aktuálně tíží, okrajová. Otřel se o Ústavní soud a evropskou legislativu s tím, že prý ohrožují demokracii. Naopak poslance, kterým většina občanů nedůvěřuje, utvrzoval pan prezident v jejich důležitosti a potřebnosti pro demokracii, až to připomínalo pověstné mazání medu kolem úst. Při frekvenci prezidentových návštěv v parlamentu se pravděpodobně jednalo o návštěvu poslední a je tedy škoda, že když už přišel, neřekl něco zásadního. Mohl se třeba přimluvit za světový mír.

Nejde samozřejmě o žádnou tragédii. Politici mají projevy v popisu práce, a to i tehdy, nemají-li co říct. A možná není úplně fér analyzovat slovo od slova co politik pronesl a co tím chtěl vlastně říct. Měli bychom mít stále na paměti, že nejde o žádné myslitele, nýbrž o úspěšné straníky. Jejich kvalifikací je vedle hbitého jazyku i ostrý loket, ohebná páteř či silný žaludek. Že naivně čekáme moudra od prezidentů, způsobují ty famfáry.

Ivan Hoffman, komentátor Deníku, zvukový záznam naleznete zde