Detail akce - Doma – Rázovitý lid Valašska ve fotografiích Josefa Vrážela a Vladimíra Skýpaly
Od: 3.2.2020, Do: 20.3.2020
Kroměříž , Dům kultury
Doma – Rázovitý lid Valašska ve fotografiích Josefa Vrážela a Vladimíra Skýpaly
Dům kultury
Od pondělí 3. února od 17:00 h. do pátku 20. března
Výstava černobílých fotografií autorů Josefa Vrážela a Vladimíra Skýpaly ze současného Valašska nazvaná Doma, bude k vidění ve foyer Domu kultury od 3. února do 20. března. Autoři tvrdí, že nevyhledávají po pasekách zbytky 19. století, ani je neživí dojem, že se u nás pase v krojích, jak bývá často vidět na fotografiích nejčastěji pořízených na národopisných slavnostech. Jde jim o zobrazení současného Valašska, tím nejpoctivějším způsobem, jakého jsou schopni. Jedná se o část dokumentárního cyklu, na kterém oba fotografové, původem z Valašska, pracují přibližně pět let a je to již jejich druhý výstavní soubor. V budoucnu by z něj měla být i výpravná foto publikace. Vernisáž výstavy proběhne v úterý 4. února v 17 hodin ve foyer DK.
Doma, doma, doma... to už někde bylo.
Pokud máte pocit, že jste něco podobného slyšeli nebo viděli, máte pravdu. Pokud si vzpomenete, že přibližně před deseti lety stejnojmennou divadelní hru skvělým způsobem nastudovali karolinští divadelníci, pak jste opravdu Doma.
Hru napsal a režíroval můj dlouholetý, značně rozporuplný přítel Martin Františák. Valach se všemi klady i zápory, které tohle označení může přinést.
Nemá smysl vyjmenovávat úspěchy, které režisér a karolinský soubor s tímto představením dosáhli. Důležitější je podstata. Hra byla všechno jiné, než folklórní adorace Valašska. Byla to sonda do našeho naturelu, karikatura a zároveň pocta, jeden nekončící sarkasmus i na tragédii vystavěná výborná komedie.
Po generálce za mnou přišel se slovy:
- „Tak co?“
- „Skvělé, ale je to tak na hraně, že zítra se tady všema opiješ…nebo dostaneš do držky.“
To první v našem genofondu je, to druhé taky.
Sám jsem představení viděl třikrát a pokaždé jsem se skvěle bavil, i když u některých scén divák ani nevěděl, jestli to ještě k smíchu je. Někdo se smál méně, někdo více. Neznám ale nikoho, koho by tato hra urazila. To v našem genofondu patrně chybí.
Valašsko není žádný skanzen, je to živý kraj, který se mění.
Mění se krajina, mění se doba, ale duch zůstává. Můžeme jej velebit i zatracovat, ale Valašsko stejně zůstane Valašskem. Krajem, kde je možné všechno. Krajem lehce barbarským, ale i krajem zdravého rozumu, nezpochybnitelných životních pravd. Krajem, kde dobrá pálenka nemůže nikdy uškodit.
Krajem, kde jsme Doma.
Vladimír Skýpala
Josef Vrážel
(*1966, Vsetín, žije a pracuje v Karolince)
Na základní škole chodil do fotokroužku, ale motivace, více než tvůrčí, byla spíše nezákonné obohacování na reprodukcích fotografií AD/DC a Vinnetoua. Jakože vážněji začal fotografovat asi před patnácti lety, ale zatlouká, kdy přesně to bylo. Nicméně se během relativně krátké doby dobral k vynikajícím výsledkům ve fotografii krajiny. Vynikající není to správné slovo. Bylo to skvělé, neotřelé, originální. Vypadalo to na dobrou kariéru. Jenže zničehonic přešel bez udání důvodu k dokumentu. Jako Slávista ke Spartě. K žánru, který se nedá prodat… navíc začal trénovat Hrozenkov.
Budiž mu někdy odpuštěno.
Každopádně v loňském roce vytvořil vynikající sociálně dokumentární soubor z prostředí hrozenkovské Charity. Což jednoznačně znamená, že mu u fotografie nejde o kšeft.
Je výborný fotograf, ale fotografuje Valašsko, protože neví, že se dá fotit i něco jiného.
Trpí iluzí, že Vladimír Skýpala, když má ty školy, musí být taky dobrý fotograf.
Vladimír Skýpala
(*1965, Vsetín, žije a pracuje ve Valašském Meziříčí)
Fotografuje od roku 1996, hned nato vystudoval Institut tvůrčí fotografie v Opavě.
Tam se mimo jiné dozvěděl, že existuje i něco jiného než krajina. Zpočátku si nadšeně myslel, že by třeba mohl fotografovat ženy. V nejhorším i portréty. Bohužel zjistil, že se při tom musí verbálně komunikovat.
Zátiší se mu nezamlouvalo, připadalo mu to všechno, jako jeho pracovní stůl.
Takže zbyl ten dokument.
Napřed to byl dokument sociální, pak pseudosubjektivní, artsubjektivní, heavysubjektivní a nakonec furtještědokument.
Asi před pěti lety se rozhodl, že se ve své volné tvorbě už nebude rozptylovat žádnými dalšími kravinami a bude se věnovat výhradně fotografování Valašska.
Takže začal fotit Valašsko, což dělal předtím celou dobu, jen se to bál sám sobě přiznat.
Trpí iluzí, že Josef Vrážel je nejtalentovanější fotograf, jakého kdy potkal.
Zpět
tisknout stránku