• Prudký nástup jara zrychlil probouzení stromů, včely je....
• Hospodám vadí rostoucí poplatky pro OSA, volí raději...
• Na Valašsku ošetřovali za války Turky. Byli hladoví...
• Základní škola v Kostelci u Holešova získala certifikát ...
• Prezident Pavel si v Bystřici pod Hostýnem zkusil vyrobit ...

Detail akce - JOSEF VÁCHAL a BOBEŠ SVOBODA

Od: 10.2.2015, Do: 15.3.2015
Kroměříž , Muzeum Kroměřížska

JOSEF VÁCHAL a BOBEŠ SVOBODA

Přátelé od Čertova ocasu



Slavnostní zahájení výstavy v úterý 10. února 2015 v 17 hodin

v Muzeu Kroměřížska na Velkém náměstí v Kroměříži.



Úvodní slovo Jiří Olič

Divadlo NABOSO z Boskovic uvede pásmo z textů Josefa Váchala

Výstava trvá do 15. března 2015



Dílo a přátelství Josefa Váchala a zapomínaného Bobše Svobody.

Loni uplynulo 130 let od narození Josefa Váchala, letos totéž výročí Bobše Svobody



Výstava v Muzeu Kroměřížska představuje díla zapomínaného malíře krajin Bobše Svobody a díla Josefa Váchala - grafiky a kresby s tématikou krajiny.



Krajinomalba není jediným společným prvkem výstavy. Hlavním impulzem pro její uspořádání je téměř šedesát pět let trvající přátelství obou mužů, kteří byli také žáky Aloise Kalvody. Čertův ocas z názvu výstavy je ohyb řeky Jihlavy (místně nazývané Jihlavka), protékající hadcovou stepí, nad kterým si Bobeš Svoboda vystavěl Bobšovnu – chatu, dům, ateliér – místo jejich společných setkávání. Objevné jsou vystavené, i v publikaci, která k výstavě vychází, publikované Váchalovy dopisy příteli a také Kronika Bobšovny s Váchalovými texty a ilustracemi. Publikace, kromě dokumentů, Váchalových dopisů a ukázek z kroniky, doplňují statě Jiřího Oliče, Víta Ondráčka a Jaroslava Knotka a reprodukce děl obou umělců.



Vystavená díla pocházejí ze soukromých sbírek a ze sbírek Galerie moderního umění v Hradci Králové.





Bobeš Svoboda a Josef Váchal při svážení mechů

pod Bobšovnou, 1935



Vít Ondráček o výstavě a publikaci:



Bobeš Svoboda (Svatopluk Bobeš) a Josef Váchal. Dva poutníci krajinou. Dva malíři, hledající kraj svého srdce. Váchal jej objevuje na Šumavě. Bobeš Svoboda v údolí Jihlavky na hadcové stepi u Mohelna. Dvě léta poté, co Váchal vydává svoji Šumavu, staví si Bobeš své obydlí u Čertova ocasu – svůj ateliér i tusculum, sezónní příbytek a později, v dobách poúnorových azyl na 39 let života.



Oba přátelé přírodu hluboce prožívají. Bolestně vnímají zásahy člověka do jejího řádu. Pouť krajinou není pro ně potulka a už vůbec ne „zážitková cesta“ jak se dnes reklamně zplošťuje její iniciační význam.



Oba umělci si z cest přinášejí prožitky, skici v náčrtníku i na sítnici, nečekaná setkání. Se zvířaty. S člověkem. S duhou. S bouří nad roklí. S nakloněnými přízraky mlh putujícími do svahu. S hostincem na konci vsi. Však to sám znáš, poutníku, kráčející v šlépějích těch, co šli tu před tebou! I k obrazu vede pouť. Před vedutou, výsečí krajinné partie, vine se cesta jako hadí tělo. Leskne se po dešti, chvěje v horkém vzduchu, ztrácí se v lesích, mizí ve skalních městech, vede jeskyněmi do útrob země. A zase na povrch, přebrodí řeku a stoupá do hor, od historické minulosti měst a hradních ruin do nehistorické přírody vzhůru k universu. Sursum corda! A také – vzhůru, krajino srdce!



I tato výstava je křižovatkou. Průsečíkem nesčetných cest dvou mužů, kteří prchli městu a na okraji, mimo kulturní centra, nalezli své soustředění.



Nejde nám o srovnávání velikosti dvou umělců. Nechceme poměřovat, stavět oslí můstky. Váchal býval posuzován i podle kontextu, v němž vystavoval společně s malíři, kteří jeho velikosti nedosahovali. Snad se nám podaří alespoň upozornit na neprávem zapomenutou osobnost malíře – realisty Bobše Svobodu, obrátit pohled, aby spravedlivá sláva, potkavši jeho přítele, vrhla svůj odlesk i na poutníka z hadcové stepi. Přispívá k tomu zde zčásti vystavená, nově objevená korespondence, kronika „Bobšovny“ od Čertova ocasu i katalog, který se daří díky Muzeu Kroměřížska vydat? Věříme, že ano.

tisknout stránku